Ne, nebudu psát o buddhismu. Alespoň ne tak docela.
Poprvé to přišlo už někdy v zimě, jako překvapivá myšlenka cestou v dálkovém autobusu. Obličej přilepený na sklo, najednou odkudsi ze mě vyvstala překvapivá slova: je potřeba přestat bojovat.
Přestat ve svém životě vytvářet úsilí, odpor a tlak. Zůstat pasivní. Nedělat nic. Nechodit proti proudu, ale plynout s ním. Kdysi mi někdo řekl na téma „Jak se to dá vydržet, věšet se za kůži na háky?“ že celé kouzlo je velice jednoduché: nesnažíš se jít proti bolesti. Jdeš s ní.
