léto 2016

„Co chlapi? Co chlapi?“ zamýšlím se nahlas nad univerzální otázkou do telefonu. „No, zájemců by bylo dost. Vlastně pořád nějaký. Ale nic z toho není.“

„Nedovolí si se přiblížit,“ konstatuje můj osudový muž.

„Jo. Vždycky se objeví… a pak je po nich veta.“ Moje znepokojení musí být slyšet i na druhém konci drátu. „No chápeš to? Co je k tomu jako vede?“

„Pud sebezáchovy,“ konstatuje Štefan.

Já ho nenávidím.