Horší, než být v řiti

„Je normální být v prdeli v toho, že je ti třicet,“ ujistil mne guru nad šálkem čaje. „Měl jsem to taky. Nikdo ti nepomůže.“

„To ráda slyším. Cos dělal ty, ve třiceti?“

„Myslím, že jedna věc je horší, než být v řiti,“ mluví z cesty, „a tou je být intelektuál.“

Nora ve vaně, Petr Jedinák, 2016

Nora ve vaně, Petr Jedinák, 2016

„Ve třiceti jsem vařil polívku bezdomovcům,“ šokuje mne dnešní korporátní žralok.

„Tak to ti muselo hrábnout pořádně.“

„Nenáviděl svůj život. Nenáviděl jsem IT. Chtěl jsem být užitečný.“ Mlčí. Srká. „Taky jsem měl šanci ukrást čtyři miliony.“

„A?“

„Odjel jsem do Anglie,“ konstatuje, jako kdyby to už byla pointa.

„Co se tam stalo?“

„Byl jsem v Londýně.“

„Pořád se nechytám.“

Nikdy jsem nebyla v Londýně.

„Je to mimořádně odporný město,“ objasňuje. „Babylon.“

„Hnusnější než New York?“

„Ano. Když jsme hledali nájem, přijela parta negrů s čepicema, aby nám otevřeli barák, ze kterého jsem každou chvíli čekal, že vyskočí Bodie s Doylem. Tam to tam totiž vypadá.“

„Osmdesátý léta?“

„Jo. A lidi v tom žijou. Normálně. My si vůbec neuvědomujeme, co tady máme. V tom bytě byly neomítnuté zdi a žádné umyvadlo. Jednou jsem si tam chtěl sednout na zábradlí a byly tam bodáky a cedule private property. Tam jsem pochopil, co je to kapitalismus.“

„Objevil jsi smysl života?“

„Jo. Začal jsem být vděčnej.“

„To jako fakt?“

„Jo. Po každý, když si dávám stejka, pociťuju vděčnost za to, že tady žerem v restauracích, což bych nikdy nemohl v Londýně.“

To byla ve zkratce Štefanova životní filosofie. Konzumní hedonismus říznutý pragmatismem, sto tisíc prémie za to, když drží hubu, doplacená hypotéka a víkend na farmářských trzích.

To pochopil i Adam, ve chvíli, kdy zval Štefana na langoše a ten odmítl. Důvod?

Nebyly s parmezánem.

2016_01_18_24

„Hedonismus je dobrá životní filosofie,“ konstatuju. „Ale já jsem nevděčná děvka.“

„A to já se raduji z každého dne, protože očekávám konec civilizace,“ pronese Štefan smrtelně vážně a mně to náhle všechno dojde: zážitek z Londýna nefungoval věčně. Aby se udržel v náladě, tak Štefan hltá konspirace o blížícím se kolapsu civilizace. Očekává konec světa.

„A tak jsem vděčný za každý den.“

„Myslím, že Štefanovi hrabe,“ konstatuju doma před Adamem.

„Vzbuzuje ve mě děs při představě, že jedinej způsob, jak se nezbláznit ze světa, je… zbláznit se. Kontrolovaně. Nechceš, aby tě dostali… a tak se zblázníš sám,“ hovořím.

Můj vyvolený mě neposlouchá. Právě zabývá svou specifickou formou boje: hodnocením taktických schopností nepřítele.

Na facebookových stránkách.

„Pražská kavárna nevydrží hrůzy pěchotního boje,“ konstatuje nad čímsi profilem. „Ale tenhle člověk by moh bejt nepříjemnej. Pro toho si budu muset dojít sám.“

Nejlepší na tom, nebýt intelektuál, je, že si něco neustále nezpochybňujete.

 

Když jste voják, smyslem života je válka. Což je fajn, protože vždycky nějaká je. Nebo se aspoň připravuje. Strategie, taktika, logistika.

„Můžu si otevřít ty britský potravinový dávky?“

„Jsem si všiml, že ti to nějak jede.“

Odcházím do sklepa a cestou nahlas přemýšlím. „Měli bysme nakoupit naftu. Kanystry. Ta se dobře obchoduje.“

Je lepší se zbláznit, než zůstat nevděčná děvka.

Nora domácí, foto: Petr Jedinák, 2016

Nora domácí, foto: Petr Jedinák, 2016

4 komentáře u „Horší, než být v řiti

  1. Voják sjíždí FB, hledá na něm potenciální (ne)přátelé a sám se tím bonzuje Velkému Bráškovi. LOLEC! Zásoby dobrý, ale praxe lepší. Mít něco důležitýho k „přežití“ v hlavě, to je asi nejvíc. Někomu stačí Kristus, že jo?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *