Mohli jsme být všechno

 

Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák, 2016

Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák, 2016

„Proč furt musíte trpět?“

Nechápu fotografa.

„Vy, umělci.“

„Nechápu, jak můžeš žít takhle, obklopen ženami a přitom zbožňovat Noru.“ Noru, která ho nechce.

Měla bych sklon uvěřit tomu, že jsem to já, ale to je samozřejmě píčovina.

Je to umělec.

Jeho postoj je principiální.

„My ve skutečnosti trpět nemusíme,“ objasňuje.

„Ani nechceme… My si jen nemůžeme pomoct.“

Tak tomu rozumím.

Prý jsem taky umělkyně.

Přisedám si a nahlížím mu přes rameno do notebooku, který má v posteli. On se teď furt na něco dívá.

„Na co se díváš?“

Zdá se mi to, nebo jsem tam něco zahlédla. Byla to  křídla?

„To je o andělích?“ zeptám se.

„Lucifer,“ odpoví. „Je to seriál.“

„O padlém andělovi?“

„Ano.“

„Nech mne hádat: vzdá se nesmrtelnosti kvůli lásce k ženě.“

Na místo odpovědi na mně hodí pohled vděčného zvířete, jehož potřebu jste konečně vyhodnotili správně.

Hrozí sentimentální rozhovor.

„Co děvky,“ snažím se místo toho navázat na společenskou konverzaci. Téma: modelky. V poslední době jsem jich tu viděla dost.

Slyšela taky.

Jsou hlasité.

„Žádnou z nich nemiluju tolik jako tebe,“ přiznává svou prohru sobě nahlas. „Ani na deset procent.“

„Ale proč?“

Ticho.

„Proč? Neměl by ses otevřít lásce?“

Myslím to dobře.

„My dva – mohli jsme být všechno. Mohli jsme být cokoliv. Vidím jejich limity. Dohlédnu na kraj. S tebou jsem měl pocit, že žádný limit není.“

Only sky, vybaví se mi text jakési populární písně. Jenom obloha nás může zastavit, naše snění.

Přirozeně, že jsem mu učarovala. Moje bezhraničné šílenství. Spatřila jsem se na červeném koberci, vykreslovala mu scény ze světových galerií. Nic nebylo nemožné. Nora je žena, která to má. Potenciál být múza.

Polibek a jít si za svým snem.

Jenže…

To je přesně ten problém.

Já už nechci být ničí sen.

Chci být – smrtelná.

Dívám se do vysokého černého zrcadla, které tu po mně zbylo. Je velkolepé a osvětluje prostor. Cítila jsem se u něj jako filmová hvězda.

Kupovali jsme ho společně.

Teď se do něj dívám každý den ráno, když se oblékám do pojišťovny.

Nechci být diva.

Chci být zase smrtelná.

A hlavně nemít nic společnýho s Luciferem.

Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák, 2016

Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák, 2016

6 komentářů u „Mohli jsme být všechno

  1. Má to pro mě větší hloubku a určitou vyzrálost (posun dál), než všechny ostatní místní články. Jestli mě tvá předchozí díla oslovila především tvou tvrdohlavostí a slepeckým neúnavným objevováním hran životního bludiště, terpve tady poprvé zažívám pro mě něco velmi těžce uchopitelného – lyrického. Pokud to jednoho dne dostanu na papír, tak aby to i ostatní dokázali do každého momentu procítit, pak budu mít pocit, že jsem naplnil svůj životní smysl. Nad přehnanou sebestředností mhouřím oko. Líbí se mi to.

  2. Lucifer je celkem vtipný seriál ale proti komixu, který je spíše založenm na Davidu Bowiem je trochu slabší , ale i přes hromady dnešních hovadin je to pořád o něco málo lepší než ten podřadný zbytek … každopádně někdy je lepší přijmout svůj osud .. just saying ..každopádně vtipný večerní moment 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *