Od devíti do pěti

„Já si stejně myslim, že jenom sbíráš materiál na román,“ vynáší kamarádka hned zgrutu svoje podezření, že na ty pracovní pohovory chodím jen tak z hecu.

„Začínám si to myslet taky,“ konstatuju a před očima se mi začínají sčítat obrazy z posledních dnů.

Nora se chce flákat

Nora se chce flákat

Ukrajinská recepční s účesem z 80.let a malinovou rtěnkou mě naviguje do výtahu, kde přes četné varovné samolepky jsou cítit cigára.

A nemám tím na mysli davidoffky.

Na pohovoru pak dvě venkovská děvčata, první, přírodní s pouťovýma náušnicema a druhá, nevěrohodná blond, cvrlikají střídavě o kariérním růstu a o kantýně, kde si můžete dát polívku za podnikové čtyři kačky.

Jejich vytoužená meta, pozice personalistky ve velkým celostátním podniku v Praze, na velitelství všech supermarketů, je sytí euforickým pocitem úspěchu, takže si ani nepřipouštějí, že jinak všude kolem nich jsou Vršovice.

V evolučním boji právě povýšily z chlapa od traktoru na chlapa s motorkou a tak jim vůbec nepřijde divné, že se ve třiceti ucházím o místo teamové asistentky na poloviční úvazek.

Cestou zpátky ve výtahu míjím skupinu zkrachovalých existencí s vizáží brigádních sekuriťáků.

To budou asi manažeři.

Opouštím centrálu devitisethlavého Tesca s jasným vědomím, že pokud v nejbližších letech v životě úplně zkrachuju, přijdu sem v pracovní době psát svůj Velký Sociální Román.

* * *

„Jaktože mluvíte česky?“ podivuju se u dalšího ze svých potenciálních zaměstnavatelů, obtloustlého Američana kolem čtyřicítky, na kterým mi něco nesedí. Nevypadá jako podnikatel. Vůbec. Spíš jako…

„Já jsem přišel do Čech v roce devadesát dva jako misionář. Abych mohl mluvit s lidmi, museli jsme se naučit česky,“ potvrzuje moje nejhorší obavy.

„Takže jste z Utahu?“ ptám se Mormona, co dnes prodává medicínské přístroje.

„Ne, z Idaho. Mám spousta bratrů a sester. Jsem černá ovce rodiny.“

„A ten člověk, co pro vás organizuje nábor, to je kdo?“

„Dejvid? To je můj spolubydlící. Klasickej hladovej umělec. Kdysi to byl hodně slavnej rapper.“

„Takže mormonskej misionář potká slavnýho rappera… v Praze.“

„Takhle nějak to bylo. Přišel jsem obrátit tuto zem a ona obrátila mě.“

Já to říkám pořád. Amíci v Praze jsou divný.

* * *

„Je to taková počáteční pozice ve firmě, víte,“ švitoří HR manažerka televize Nova v průsvitné šedé košili, o které se nemohu rozhodnout, jestli mi připomíná extravagantní módu nebo osmdesátkovej sekáč.

„Někdy je to jeden den a jindy, třeba o Vánocích nebo v době dovolených čtrnáct dní v kuse.“

Procházíme do místnosti, kde sedí dalších pět manažerů, oblečených podobně výstředně. Firemní kulturu televize si v duchu zařazuju někam mezi „Tesco“ a „hipster startup na Rumunský“.

Dneska to bude takové komorní, rodinné,“ vysvětluje druhá HR milfka trapnou situaci, které se v divadelním slangu přezdívá přesilovka.

„Čekali jsme, že vás přijde tak patnáct.“

Kromě mě na místě kandidátů sedí ještě jedna plaše vyhlížející dívka.

Milfka se však nedá zastrašit a pokračuje líčením všech výhod pozice: „Směny jsou od půl osmé do osmi a máte půl hodiny na oběd.“

To v inzerátu nebylo a tak se zvedám, nečekaje na raději další podrobnosti.

„Tak já vám to ulehčím,“ mrkám, a ponechávám za sebou osamocenou, konsternovanou dívku, která dnes vyhrála svůj dreamdžob, odpovídat na otázku „Jak vypadá vaše hororová dovolená“, která zůstala ležet na assesmentovým papíře.

7 komentářů u „Od devíti do pěti

  1. Milé a správně přidrzlé. Trochu sobecky doufám, že se budete ještě chvíli rozhodovat a ještě něco napíšete z dalších eskapád. Bavím se u toho. Díky.

      • Máš tvůrčí krizi a nedá se to číst. Čti klasiky, např. „únavnýho“ Balzaca a pak piš, nebo rovnoou přejdi na červenou knihovnu.

  2. Pěkně napsané a velmi trefné. Když jsem v 90. letech sháněl zaměstnání, udělal jsem řadu podobných zkušeností. Leckde mi také nabízeli práci načerno nebo na vlastní živnostenský list, aby za člověka nemuseli platit pojištění. Inu, kapitalismus… Mimochodem, doporučuji, pokud je to možné, prověřit stav firemního xeroxu. Jestliže stroj řádně funguje, je to dobré znamení, ale když špiní, dělá čáry apod., jde o špatné omen, které naznačuje, že firma asi brzy skončí nebo aspoň nebude mít na výplaty.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *