Nejvyšší čas odejít / Taková nevinná party

Došla jsem k závěru, že po špatným horrorovým filmu je nejlepší se zvednout a přecejenom odjet na Celestinu gardenparty a trochu se rozptýlit. Ostatně jsem jí to přislíbila.

Lehkou orientální atmosféru jejího studia dnes podtrhuje záplava svíček, pochodní a jiných světel. Už je po tmě, ale včera byla jarní rovnodennost. Zajíčky, vajíčka a nezbytné tulipány, zdá se, ani jedna návštěva nenechala doma. Sešlo se jich tu docela dost.

„Těší mne, já jsem Nora,“ zopakuju asi dvacetkrát, a protože tu nikoho neznám, snažím se dozvědět, jaký motiv nás dohromady svedl. „Známe se ze školky,“ konstatuje Celestina. Kdybych jí neznala blíž, tak bych si pomyslela, že půjde o duchovní-umělecké jméno, ale známe se. Její rodiče jsou umělci. Oba. Celestina je to, čemu se v jistých kruzích umělkyně říká. Dalo by se říct, se se věnuje byznysu. Stejně jako já. Tedy…

Když se řeč stočí na podnikání, raději svého syna odesílá dovnitř. „Tety si budou povídat. běž si hrát,“ na cestu ho vybavuje neodolatelným čokoládovým vajíčkem, které navíc chřestí.

„Takhle končí většina drobnýho podnikání,“ konstatuje teta a já se přidávám, s popisem svého dluhu. Taky jsem nedávno skončila.

„A co jsi vlastně dělala?“ zeptá se jiná.

Chvíli zaváhám, ale protože sladká ovocná plovoucí mísa už na mne zapracovala, říkám: „Byla jsem New Age guru. Vedla jsem duchovní semináře. Věštění. Magie. A tak.“ Abych ilustrovala svoji pointu, tak se přesouvám na pozadí Celestina oltáře, kde kromě fotek dětí a předků má i nějaké věci ode mne. „Taky jsem vozila zboží. Indie…“ do ruky mi padla kadidelnice. „Tak ta je moje. A myslím že by se tu dalších pár věcí jistě našlo.“

Celestina se krátce zamyslí a pak reaguje: „Víš, já myslím, že je to zábavný, ale…“ Něco hledá v půlce věty. „Prostě si to musíš udržet. Tak nějak od těla.“

„To jsem neudělala,“ vyletí ze mně, „já jsem šla moc hluboko a na dřeň. Když se dostaneš do fáze, že tě začnou verbovat zednáři a zvát tě na rituály kluci z tajnejch služeb, tak máš nejvyšší čas odejít. Už to není taková nevinná party,“ pravím, a protože už jsem opilá, neděsím se toho, co jsem sama řekla. Stejně to jednou muselo ven.

Nora se dívá

Nora se dívá

Celý příspěvek

„Vždycky jsem hledala uspokojení“ – rozhovor pro Lascivní

Foto z cyklu "S Norou naživu", Petr Jedinák, 2015

Foto z cyklu „S Norou naživu“, Petr Jedinák, 2015

Mohla byste pár slovy popsat sebe jako osobnost?

Sebe člověk těžko popisuje, takže si vypůjčím, co o mně řekli ostatní: divoká krev z genů maďarských nájezdníků, dobrá duše, holčička, fatální žena. Jak to jde dohromady, to nevím. Byla jsem mnoho věcí pro řadu lidí a jsem jimi i dnes.

Jste jedna z mála českých erotických bloggerek, která se nestydí ukázat svoji tvář. Byla jste takto otevřená už dříve, nebo u vás nastal nějaký zlom, kdy jste se přestala stydět?

Okamžik, kdy jsem se rozhodla publikovat fotky, pokládám za zlomový. Do té doby tomu něco chybělo. Ilustrace Petra Jedináka dokreslují, kdo doopravdy jsem, i když pro většinu lidí je to spíš stimul vastní fantazie.

Dočetla jsem se, že jste navštěvovala církevní školu… Je vaše rodina věřící nebo proč padl výběr zrovna na tuto školu?

Jistě. Byla to religiozní rodina. Chtěli mne uchránit před nebezpečími velkého světa. (smích)

Máte pocit, že vás škola nějak poznamenala?

Nedávno jsem někomu vyprávěla, že jsem poprvé spatřila drogy v pětadvaceti. Nevěřili mi. Ale tak to prostě bylo, neznala jsem reálný svět.

Celý příspěvek

Find What You Love And Let It Kill You

„Zjisti, co miluješ, a nech se tím zabít.

– Charles Bukowski

Doma jsme jednou zase měli mimořádný sex. Zase jsme se rozešli.

Ležela jsem na zemi počůraná, červené punčochy na půl žerdi, v ruce otevřené pero s deníkem. „Poloha erotografomanie,“ zařadila jsem ji nahlas do nové kámasútry. „Tomu říkám: dobře se udělat!“ Usmívám se.

Mám dnes proč.

Nora ve vaně, Foto: petr Jedinák, 2016, model: Nora

Nora ve vaně, Foto: petr Jedinák, 2016, model: Nora

Celý příspěvek

Tam venku je svět

Původní text byl doplněn o citáty, ilustrace a odkazy 16. 3. 2015. Bohužel, původní flamewar mezitím zmizel. Tak jsem vám z něho alespoň v závěru ocitovala BEST OF.

Real Life? never heard of that server.

Real Life? never heard of that server.

Pamflet proti menšinovým subkulturám a duchovním společenstvím všeho druhu aneb „smrt escapismu“

Tak tedy, už to trvá moc dlouho.

Moje trpělivost s příslušníky všemožných subkultur, okrajových hloučků a utopických kroužků právě přetekla.

Hoši a děvčata, někdo by vám už konečně měl odhalit pravdu o vašem světě: ne uvnitř, ale TAM VENKU, existuje úžasný velký svět plný reálných možností. Možností, které jsou bohužel podmíněny tím dospět a žít pravdu sám o sobě.

Škoda, že ho nikdy neuvidíte, fakt. Celý příspěvek

Zasvěcení

Rána, kdy se probudím a mám pocit, že všude kolem je světlo, patří k těm nejlepším. Včera jsem prošla jedním z nejzajímavějších rituálů. Nebyl můj. Nebyl podle žádného klasického žánru. Byl zcela beze slov. Bylo nás šest v doprovodu kněžky bez tváře, která měla masku zlatého slunce a purpurový plášť.

Muž v benátské masce

Muž v benátské masce

Celý příspěvek