Nejpřesnější věštba

 
Mám svého věštce. Sleduju ho na video každý týden ráno, když se oblékám, jak vykládá karty na videu. Dobře poradí. Sedí to. Je to vážně profík. Jeho poslední věštba byla vůbec nejpřesnější.
 
Zase ukazoval ty svoje karty do kamery. Byla to piková šestka.
 
„Piková šestka ukazuje, že pro vás přichází čas zotavení, je to příležitost se z něčeho se zotavit, vzpamatovat se….“
 
Pak se zarazil. Zdálo se mi, že ho opustila profesionální maska. “Sakra, všichni se vzpamatováváme ze všeho možnýho už léta.“
Nora doufá, foto: Petr Jedinák, 2017

Nora doufá, foto: Petr Jedinák, 2017

Nejvyšší čas odejít / Taková nevinná party

Došla jsem k závěru, že po špatným horrorovým filmu je nejlepší se zvednout a přecejenom odjet na Celestinu gardenparty a trochu se rozptýlit. Ostatně jsem jí to přislíbila.

Lehkou orientální atmosféru jejího studia dnes podtrhuje záplava svíček, pochodní a jiných světel. Už je po tmě, ale včera byla jarní rovnodennost. Zajíčky, vajíčka a nezbytné tulipány, zdá se, ani jedna návštěva nenechala doma. Sešlo se jich tu docela dost.

„Těší mne, já jsem Nora,“ zopakuju asi dvacetkrát, a protože tu nikoho neznám, snažím se dozvědět, jaký motiv nás dohromady svedl. „Známe se ze školky,“ konstatuje Celestina. Kdybych jí neznala blíž, tak bych si pomyslela, že půjde o duchovní-umělecké jméno, ale známe se. Její rodiče jsou umělci. Oba. Celestina je to, čemu se v jistých kruzích umělkyně říká. Dalo by se říct, se se věnuje byznysu. Stejně jako já. Tedy…

Když se řeč stočí na podnikání, raději svého syna odesílá dovnitř. „Tety si budou povídat. běž si hrát,“ na cestu ho vybavuje neodolatelným čokoládovým vajíčkem, které navíc chřestí.

„Takhle končí většina drobnýho podnikání,“ konstatuje teta a já se přidávám, s popisem svého dluhu. Taky jsem nedávno skončila.

„A co jsi vlastně dělala?“ zeptá se jiná.

Chvíli zaváhám, ale protože sladká ovocná plovoucí mísa už na mne zapracovala, říkám: „Byla jsem New Age guru. Vedla jsem duchovní semináře. Věštění. Magie. A tak.“ Abych ilustrovala svoji pointu, tak se přesouvám na pozadí Celestina oltáře, kde kromě fotek dětí a předků má i nějaké věci ode mne. „Taky jsem vozila zboží. Indie…“ do ruky mi padla kadidelnice. „Tak ta je moje. A myslím že by se tu dalších pár věcí jistě našlo.“

Celestina se krátce zamyslí a pak reaguje: „Víš, já myslím, že je to zábavný, ale…“ Něco hledá v půlce věty. „Prostě si to musíš udržet. Tak nějak od těla.“

„To jsem neudělala,“ vyletí ze mně, „já jsem šla moc hluboko a na dřeň. Když se dostaneš do fáze, že tě začnou verbovat zednáři a zvát tě na rituály kluci z tajnejch služeb, tak máš nejvyšší čas odejít. Už to není taková nevinná party,“ pravím, a protože už jsem opilá, neděsím se toho, co jsem sama řekla. Stejně to jednou muselo ven.

Nora se dívá

Nora se dívá

Celý příspěvek

Všechno nejlepší

Stáli jsme na zastávce autobusu, jako tolikrát. „Držím palce,“ povídá. „Ať se ti stane to, potřebuješ.“

„To zní nějak fatálně.“ Mohla bych se ošívat.

„Kdepak, já tohle přeju lidem pořád. Ne, ať se jim stane to, co si právě myslí, že chtějí, ale to, co skutečně potřebují – jejich pravá vůle.“

Tak jsme se rozloučili.

„A šťastnou Cestu!“ pronesl, když už jsem se otočila a nemohla jsem si pomoct: znělo to fatálně.

Nora v provazech, foto: Petr Jedinák

Nora v provazech, foto: Petr Jedinák

Modré blesky

„Jak se vám daří proměna v ďáblovu nevěstu?“ zeptala se doktorka profesionálně zpoza notesu.

„Děkuji, dobře, kdy dostanu další lektvar?“

Tak takhle se to nestalo.

Seděla jsem v bílém Ikea křesle, které zdařile odvádělo mou pozornost ode všeho, co se mi v sedě na něm tady už stalo, na tom posledním místě na celým světě, kde byste se mohli cítit paranormálně.

Jenže zdání, jak se znovu ukázalo, zdání nejvíc klame.

Fetish Night 2015, foto: Petr Jedinák

Fetish Night 2015, foto: Petr Jedinák

Celý příspěvek

Zásah, potopená

Telefonujou vám často andělé?

Zásah, potopená. 

Seděla jsem strnulá, šokovaná, jako bych nechtěla uvěřit tomu, co se mi právě stalo. Vesmír mne opět usvědčil toho, že se svojí loďkou vesluju v protisměru a že už je na čase, abych s tím přestala. A využil k tomu člověka, jehož jsem nikdy neviděla, člověka, který dost možná ani neexistoval.

Protože, když to vezmu kolem dokola a okolo, nikdy nezjistím, jestli jsem tři hodiny poslouchala do telefonu nějakýho anděla. Vypnula jsem telefon a schovala fakturu na dně krabice. Moje racionalita by nesnesla, kdybych zjistila, že na ní podepsaná firma opravdu neexistuje.

Temný života proud, foto: Petr Jedinák

Temný života proud, foto: Petr Jedinák

Celý příspěvek

Rytmus života (This is Rock)

Proud života. Foto: Petr Jedinák, 2016

Proud života. Foto: Petr Jedinák, 2016

Jdu známou cestou po práci domů, a možná proto, že už je noc, tak se mi moje myšlenky zdají být nové a neznámé.

Něco se valí jako lavina. Nemůžeš to zastavit. Co budeš dělat? Dospěl jsi do bodu, kdy můžeš těm pánům v práci říct, že nemají recht. Jsou na omylu, myslejí si, že za peníze můžou dostat cokoliv, i tebe. Tvoji duši. Jenže ty jsi s překvapením zjistil, že tvoji duši už nezaplatí žádná škvára.

Co uděláš? Co si počneme?

Železniční přejezd signalizoval předěl, tak jsem ho přešla. Proud myšlenek mezitím dotekl nazpět do svého zdroje. Došla jsem na zastávku autobusů, kde se před mými zraky otevřelo zvláštní divadlo.

Zpátky.

Celý příspěvek

Ona je had

Vzhledem k tomu, že následující povídka-thriller vyznívá jako klasická fikce, bych znovu ráda předeslala, že Malá Smrt je a vždycky bude osobní blog – a jako takový popisuje věci, které se staly, právě tak, jak se staly, ačkoliv se třeba neměly stát nebo bych v zájmu zachování zdraví měla tvrdit, že je na vině má bujná fantazie. – N. P.

Byla to docela obyčejná místnost, kde probíhají psychoterapie. Pohovka, dvě křesla a na zdi neutrální obraz. Neutrálně působila i doktorka, padesátnice, jejíž tvář si pět minut po odchodu neumíte vybavit. Usedla jsem do šedého křesla.

Zkušený filmový divák už by v tu chvíli věděl, že začíná expozice satanistickýho filmu.

Jenže to já jsem v tu chvíli ještě netušila.

Úzkostná žena ve vaně, foto: Petr Jedinák, model: Nora

Úzkostná žena ve vaně, foto: Petr Jedinák, model: Nora

 

Celý příspěvek

Zítra zabiju ženu v rudé

Měla jsem sen.

Toho druhu, který se nezapomíná.

Vtahuje vás svojí silou dovnitř stále znovu, dokud nepochopíte jeho tajemství. Takových přijde jen pár za život a to, čem hovoří, je vždycky otázkou života a smrti.

V tom snu jsem se střetla se svým Úhlavním Nepřítelem, jako se střetávají hrdinové v bojových filmech. Nikdo mi nemusel vysvětlovat, s kým mám tu čest. Byla to Ona. Čarodějnice. Krystalické Zlo. Síla která, je-li odhalena, tak už nepomůže nic jiného, než ji zabít. Zítra zabiju ženu v rudém, nebo ona zabije mne.

Celý příspěvek