Táhne mi na třicet

Seděla jsem na starém gauči a dívala se do očí svým novým spolubydlícím. Způsob, kterým se pánové rozesadili kolem, naznačuje, že jde vážnej pohovor. Zabořím se tedy do gauče a čekám, co přijde na přetřes: rytí do historie nebo rovnou moje hygienický návyky.

Místo toho se mne jeden po druhém zeptají, jestli bych spala s nima.

Myslela jsem, že špatně slyším.

„Eeeeh… asi nee,“ odpovídám.

„Jenom jsme chtěli znát tvý preference,“ dodává druhej.

„To víš, zkušenosti!“ objasňuje domácí.

Prevence konfliktů na bytě, pomyslím si skoro nahlas. Jestli já na tohle nejsem stará.

Pak se bavíme dál, konečně, na téma mojí práce, vaření a hygienické návyky, a já se zdvořilostně zeptám, jak jste tu vloni oslavili vánoce.

„Tady kolega usnul po pěti pivech, na tripu ve vaně. Museli jsme ho z ní tahat,“ praví domácí.

„Nějak mi to nesedlo,“ přiznává druhý frajer a já se podívám na něj, na domácího, na sebe a uvědomím si přitom něco skličujícího:

Taky už mi táhne na třicet.

Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák

Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák

V praxi to znamená to, že jedna část mne by si chtěla užít svoje neodžitý mládí – tedy to nešťastný období, než se poprvé opila, když jí bylo pětadvacet.

Ale ta druhá.

Ta na to sere. Z vysoka.

Už neposlouchá rock ani metal, protože jí přijdou moc rozervaný. Hadry si nakupuje u Marka a Spencera.

Sex, drogy a rock´n´roll. Co nám z nich vlastně zbylo?

„Čtyři roky píšu o extázi, a ještě jsem ji neměla,“ pronesu nahlas.

„Skandální,“ zakroutí hlavou guru.

„No a nechtěla bys s náma jet na festival?“

„Bude tam emko a indiánský tabák,“ konstatuje guru a moje vnitřní dítě se zalévá blahem.

Vždyť za rok mi bude třicet.

A to už snad nemá ani smysl, začínat s drogama.

* * *

Ceremonie v indiánském teepee při které se šňupe tabák, který kdosi přivezl z Amazonie, obohacený o speciální rostliny, právě začala.

Nevím, co mám čekat, a tak nečekám raději nic.

„Vyčistí tě to,“ praví guru.

Když ho šňupám, přichází trochu světla. Během následující hodiny se ve mně „něco narovná“.

Ještě nevím co, ale určitě se to stalo.

A to je všechno.

Vylézáme ven, venku padá tma.

Během pěti minut dokážu pojmenovat, co se osvětlilo a narovnalo:

Už mne to nebaví.

Celá tahle věc.

Prostě:

MŮJ ŽIVOT

I když na to nevypadá, můj život mne nudí k smrti.

Je to totiž pořád to samý. Včetně novejch začátků.

Věci mne přestali bavit, hádám, protože mne přestali bavit lidi.

Lidi už nejsou fascinující.

Přistihuju se při tom.

Poprvé v životě vážně uvažuju o tom se usadit, a to, když pozoruju staršího kamaráda, jak do stanu vleče svoji ženu, která při rituále s tabákem zjevně přebrala.

Takže privilegium moct přebrat a pak si zašukat je, ve skutečnosti, vyhrazeno párům, který sehnaly hlídání pro děti, konstatuju. Vesmírná ironie.

To bychom měli sex a drogy.

Co se týče rocknrollu, nakonec nejdu tancovat. Zakopaná ve stanu s vibrátorem poslouchám celou noc taneční hudbu, zatímco světlomety kreslí hvězdičky zvenčí po mým stanu. Nemohu se přinutit k tomu se zvednout, ani na emkovou party, kvůli které jsem vlastně přijela.

Přesně vím, proč: jestli požiju dneska ještě nějaký drogy, skončí tu mý mládí. Lepší jen to tak ponechat.

Civím na hvězdičky, a pak udělám něco nepředloženýho.

Jednu z těch věcí, které se vám jeví jako malé, nicotné, ale z hlediska vesmíru maj kosmickej význam. Vezmu mobil a napíšu mu, že se mi líbí.

Ať mne sakra pozve na rande.

2016_03_04_01

7 komentářů u „Táhne mi na třicet

  1. A tak to prostě je. Všechny ty mladistvé zábavy se omrzí. Poznání je zadusí realitou. Zůstane radost z běžných životních krás, které nemají nádech bombastična ani nepřinášejí chemické opojení. Není nad čím smutnit. Je to jenom jiné životní období.

      • Přicházelo to postupně. V 25 jsem byl nešťastný z toho, že jsem měl chřipku a nejel s partičkou do Paříže na nový rok 2000. O dva roky později už jsem si na nový rok ani nevzal trip jak bývalo dobrým zvykem a seděl s novoroční kocovinou a necítil uspokojení nad prochlastanými svátky. V 33 jsem udělal poslední narozeninovou párty. V 35 jsem si k narozeninám nadělil „thajskou masáž“ s happyendem. 😉 Prostě změna priorit! 🙂

    • Zní to lákavě. Doufám, že nastane okamžik, kdy se ve mně něco zlomí a dokáže mě dostatečně naplnit i představa celkem normálního poklidného života, třeba po boku hodné manželky… Dost lidí vypadá, že po tom touží, mě to spíš děsí, zavání omezením a nudou – nevyužitím potenciálu k vlastnímu rozvoji a poznání. Napsals to pěkně.

        • Už se stalo, jsem jen pár kroků za tebou. Zatím jsem však nenarazil na nic, čím bych to dokázal přebít. Společenské stereotypy mě prudí stále stejně a představa naivní oddané duševně prázdné (čti normální) partnerky ve mně probouzí tak ponuré sadistické sklony, že bych o nich raději vůbec nevěděl.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *