Nejvyšší čas odejít / Taková nevinná party

Došla jsem k závěru, že po špatným horrorovým filmu je nejlepší se zvednout a přecejenom odjet na Celestinu gardenparty a trochu se rozptýlit. Ostatně jsem jí to přislíbila.

Lehkou orientální atmosféru jejího studia dnes podtrhuje záplava svíček, pochodní a jiných světel. Už je po tmě, ale včera byla jarní rovnodennost. Zajíčky, vajíčka a nezbytné tulipány, zdá se, ani jedna návštěva nenechala doma. Sešlo se jich tu docela dost.

„Těší mne, já jsem Nora,“ zopakuju asi dvacetkrát, a protože tu nikoho neznám, snažím se dozvědět, jaký motiv nás dohromady svedl. „Známe se ze školky,“ konstatuje Celestina. Kdybych jí neznala blíž, tak bych si pomyslela, že půjde o duchovní-umělecké jméno, ale známe se. Její rodiče jsou umělci. Oba. Celestina je to, čemu se v jistých kruzích umělkyně říká. Dalo by se říct, se se věnuje byznysu. Stejně jako já. Tedy…

Když se řeč stočí na podnikání, raději svého syna odesílá dovnitř. „Tety si budou povídat. běž si hrát,“ na cestu ho vybavuje neodolatelným čokoládovým vajíčkem, které navíc chřestí.

„Takhle končí většina drobnýho podnikání,“ konstatuje teta a já se přidávám, s popisem svého dluhu. Taky jsem nedávno skončila.

„A co jsi vlastně dělala?“ zeptá se jiná.

Chvíli zaváhám, ale protože sladká ovocná plovoucí mísa už na mne zapracovala, říkám: „Byla jsem New Age guru. Vedla jsem duchovní semináře. Věštění. Magie. A tak.“ Abych ilustrovala svoji pointu, tak se přesouvám na pozadí Celestina oltáře, kde kromě fotek dětí a předků má i nějaké věci ode mne. „Taky jsem vozila zboží. Indie…“ do ruky mi padla kadidelnice. „Tak ta je moje. A myslím že by se tu dalších pár věcí jistě našlo.“

Celestina se krátce zamyslí a pak reaguje: „Víš, já myslím, že je to zábavný, ale…“ Něco hledá v půlce věty. „Prostě si to musíš udržet. Tak nějak od těla.“

„To jsem neudělala,“ vyletí ze mně, „já jsem šla moc hluboko a na dřeň. Když se dostaneš do fáze, že tě začnou verbovat zednáři a zvát tě na rituály kluci z tajnejch služeb, tak máš nejvyšší čas odejít. Už to není taková nevinná party,“ pravím, a protože už jsem opilá, neděsím se toho, co jsem sama řekla. Stejně to jednou muselo ven.

Nora se dívá

Nora se dívá


„No já jsem ti byla na takový divný party, a ty lidi, co jsem tam poznala,“ rozhovoří se hostitelka, „tomu bych sama nevěřila, myslela jsem si nejdřív, že to jen takovej vtip. Taková póza. Že to maj tak vizuálně dobře vychytaný, na něco si hrajou, rituály, říkáš si, že to maj jenom na efekt, byla jsem na taneční party, a tancuju, tancuju a najednou zjistím, že jsem v kruhu dvaceti holek, který něco šeptaj, mantry nebo něco, myslela jsem si, že to maj na efekt i s hábitama, ale trochu jsem znervózněla, proč jsem zrovna uprostřed!“

Celestina se rozesměje smíchem operní divy. V jejím podání je všechno komedie.

„No ale představ si, všichni v maskách, a pak se s tebou děsně chtějí za bílýho dne sejít!“ Tak jsem jim málem řekla, že to nemaj dotažený, scházet se jen tak ne v maskách, za bílého dne, že to je přece nebezpečný. Tak jsme se sešli na Petříně, přišla krásná baba, nádherná,“ pokračuje, a rukama líčí fyzické přednosti tajemné ženy, která je mocná čarodějnice a významy jejího sanskrtského jména. „Řekla půjdeme se projít, tak jsme šli, na hřbitov, a ona přijde, sundá nějakej náhrobek, vytahuje kosti a říká, že to je naše hrobka, já říkám zbláznila ses? To neni moje hrobka, že radsi pujdu pryč, a to jsem si furt myslela, že to se mi snad jenom zdá, ale voni takhle žijou. Když seděla na židli a něco mi vykládala chytala se takhle pořád dokola za ruce.“

„Drogy,“ konstatuje další matka.

„No takže pak byla druhá party, taneční, a to už jsem zbystřila. Tam se normálně nedostaneš, na vstup je esemeska, vždycky ti přijde taková divná básnička, takže si říkáš hned u vstupu, jo tak to je něco, tohle.“

„Bunkr v severní části města?“ zeptám se a vlastně nechci na to slyšet odpověď.

„Ne, tohle byla bejvalá továrna.“

„Proč ta konspirace? Kvůli drogám?“ nedá mi to, abych se nezeptala.

„Tady se fetuje všude,“ zamítá někdo další z hostů moji domněnku hned zkraje.

„Já nevim, hele,“ pokračuje Celestina. „Čím menší se cítíš jako člověk, tím větší potřebu máš cejtit se jako člen výjimečný společnosti.“

„Viděla jsem tam osoby z veřejnýho života, který všichni znáte.“ Cítí se nepříjemně, jako by nám právě řekla něco, co by si sama přála, ať není pravda. Později se z ní snažím dostat jména sama, podívala se na mne a snad půl minuty rozvažovala, jestli se vážně známe tolik, aby mi prozradila jméno člověka, o kterém jsem slyšela, že mu patří půlka republiky.

„Já myslela, že to je snad nějakej vtip, chápeš, když jsem ho tam potkala. Měla jsem chuť přijít až k němu a sundat mu masku, chápeš – gumáci!“ Ona se směje.

„Pak už jsem se dívala i do těch bočních místností, a tam se děly věci, normálně rituály, v hábitech, sadomaso,“ Celestina se odmlčuje. „Myslím, že jsem tolerantní, ale tohle prostě i na mne bylo moc, říkala jsem si, co pak, odvezou tu holku do nemocnice,“ konstatuje bývalá domina, když jsem ji poznala, jezdila dělat do Německa do bordelů.

„Jako v Eyes Wide Shut?“ cituje spoluhodovnice z Kubrickova filmu, který přežil režiséra, ale díky němu už dneska i poslední vesničan má šajna, o jaké party jde.

„Jo. Taková nevinná party.“ Celestina se opile směje.

„Dneska zemřel David Rockefeller. Nikomu chybět nebude,“ snažím se na závěr dodat něco, aby to vyznělo pozitivně, ale zním morbidně dokonce i sama sobě. Abych nepokračovala, podívám se raději na hodinky, bude deset. „Nejvyšší čas odejít.“

6 komentářů u „Nejvyšší čas odejít / Taková nevinná party

  1. Jako děláte si ze mě prdel? Vy jste tak prolhaná a ještě se nestydíte o to psát veřejně…. svobodní zednáři? AHA! Každý ví, že je to RYZE MUŽSKÝ ŘÁD proto není možné, aby tam byla verbována jakákoliv žena!!! Jste jen odporná narcistická bytost co se snaží vypadat zajímavě. Vaše stránka je hroší než to, co lze najít na dark webu. Prospělo by vám vrátit se zpět do psych. léčebny vy schizofreničko!!!!

    • Hlavně každý ví, co dělají svobodní zednáři a jaká mají pravidla…když jsou tajemní jak hrad v Karpatech. Problém s tajnými společnostmi je to, že v podstatě kdokoliv může přijít s prohlášením, že k nim patří (protože se to nedá ani vyloučit ani potvrdit) a může jejich jménem konat cokoliv, čili příběh je, tak, jak je vyprávěn, v podstatě uvěřitelný. Totiž samo tvrzení, že jsou čistě mužským řádem, je nedokazatelné, stejně jako nikdy nemůžete mít jistotu v tom, že ten, kdo vás kontaktuje, k nim skutečně patří (případně k jaké instanci konkrétní tajné společnosti patří). Mně už totiž taky kdosi od zednářů v minulosti verboval, ale silně pochybuji, že od nich skutečně byl. Na druhou stranu, nemohu to ani vyloučit. Ale je mi to upřímně jedno…

  2. Hlavni tady nebyli zednari ale to ze je autorka dusevne nemocna! Ty fotky co tady postuje jsou jeste horsi nez to co se da najit na dark webu. Vubec nema literarni talent jeji psani je otresne… na tuhle stranku jsem narazila nahodou a jen nechapu jak muze takova nymfomanka/schizofrenicka vubec zit?
    Zednari jsou i politici treba Stepanek a nijak se tim netajil takze pisete nesmysly

  3. Tady ta diskuse nějak kypí. Dovolím si vložit sem jednu tematicky související báseň. Třeba také někomu hnu žlučí.

    Zednářská

    Nebe se hnusem zachvívá
    když Bůh vidí tu partu
    zednářů lžíce plesnivá
    nabírá peněz maltu

    Stavět jste chtěli Boží chrám
    z onačejšího těsta
    veteše máte plný krám
    jinak jen trapná gesta

    Pilát si ruce umývá
    o post se dere hloupý
    vaše zástěrka zakrývá
    prázdnotu mezi sloupy

    Prý člověk má být svoboden
    znám vás jak svoje boty
    ta vaše moudrost sahá jen
    Havlovi po kalhoty

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *