Už není potřeba ji zachránit

Nora je se sebou spokojená, Petr Jedinák, 2016

Nora je se sebou spokojená, Petr Jedinák, 2016

Dnes ráno jsem měla klientku.

Věk: šestatřicet. Rakovina děložního čípku, několik let stabilní, sledovaná. Po umělém potratu před šesti lety pak následovaly ještě dva spontánní. Nadváha: asi třicet kilo. Astma. Ekzém.

Poslední kontakt: před šesti lety. Bleskově nalistuji v paměti souvislost: potrat před šesti lety. Ano, tehdy jsem ji viděla naposled. Poslala mi zprávu. Měla to s idiotem, co se nachomýt´ někde, potkali se v baru. Pamatuji si to, protože mi tehdy napsala hned, když se probudila na klinice poté. Napsala mi:

„Všechno je špatně.“

Celý příspěvek

Tajemství bílých nočních stolků

Bílé noční stolky v ložnici mých rodičů skrývaly různé věci, které jsem si potají prohlížela: punčochy, negližé a postelové knihy. Jednou jsem mezi nimi našla něco, co mi rozdrtilo život.

Ložnice našich byla bílá.

Úchytky šuplíků kovové, a mezi nimi dřevěné lišty z tmavého dřeva. Ty celé sestavě dodávaly luxusní dojem. V roce 1990 to bylo bez pochyby to nejlepší na trhu. Ačkoliv jsem penězům nerozuměla, podvědomě jsem vnímala, že celá ta ložnice je dražší, než si můžeme dovolit.

Alibi nefunkčního manželství bylo dokonalé.

Z cyklu Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák

Z cyklu Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák

Dokreslovaly jej obrázky ze školky, které rodiče měli nad hlavou. Kreslila jsem je taky – portréty mámy a táty.

Moje matka nádherná:

Černovlasá maďarská kněžna. Moje dětská představivost jí do vlasů doplnila zářící diadém.

Otec vypadal jako hrdina.

I v mé nevinné dětské mysli mi docházelo, že co jsem nakreslila, není pravda.

Mí rodiče nebyli tak krásní, a už vůbec nebyli, jak bych si přála.

Fantazijní bylo na ložnici všechno.

Počínaje bílou. Byla všudypřítomná. Jako bílé svatební šaty, které jsem vždycky chtěla, aby mi ukazovala.

A kytku.

Potřebovala jsem nějaký důkaz, že moje máma je královna.

Nebyla.

Po nějaké době ji přestalo bavit, kytku odnesla a šaty přesunula ke stropu do vestavěných skříních, kde jsem se po nich stále neptala.

Portréty rodičů ze školky byly žluté, v širokých rámech vypadaly jako svatozáře. Svatozář v ložnici byla ještě jedna: měla ji Panna Maria s Ježíškem v zahradě. Visela na protější zdi.

Když mi bylo patnáct, pověsila jsem pod ni africkou masku z hodiny výtvarky. Vypadala, že volá o pomoc.

Klipsová noční lampička na matčině straně byla bílá a na otcově černá, jako by přese všechno, nebylo možné překročit dualitu.

Celý příspěvek

Spřízněná duše

Citace

Spřízněná duše (nábož. pojem, New Age) –  Souhrn všech ženských fantazií vtělený do smyšleného muže, kterého žena zaručeně  potká, když bude pravidelně provádět pravidelně duchovní cvičení, zaměřená na přitáhnutí spřízněné duše, chodit na duchovní semináře a číst duchovní knihy. Spřízněná duše je vám souzená a je smyslem vašeho života na zemi. Tato osudová láska je vždycky ta pravá, i když tak zpočátku nevypadá, neboť vztah s Osudovým Partnerem Duše vás může vystavit množství duchovních zkoušek, které je potřeba překonat a řídit se přitom Srdcem a ne rozumem.

Pokud vás zajímalo, co se stalo s mým americkým manželem, kterého jsem po svatbě už nikdy neviděla, stejně jako svoje prachy, tak se psychicky zhroutil hned poté, co jsem mu další odmítla posílat. Na neschopence sbalil svoji doktorku, ta mu po pár měsících zdrhla, nejspíš ve chvíli, kdy zjistila, že jeho ušlechtilá práce záchranáře je vlastně jen vylhaná fotka, kterou pořídil na Dni hasičů a ve skutečnosti je feťák. Pak se dvakrát přestěhoval a žil nevím kde nevím za co, ale docela určitě nedělal záchranáře. Na to konto zdědil balík peněz po svojí matce, poté co jí údajně poskytl veškerou první pomoc a dramaticky mu zemřela v náručí. Když ani tento dojemný příběh nezabral na mě, abych se k němu vrátila, koupil si bávo a strávil měsíc v kasínu s osmnáctiletýma Ukrajinkama. ve chvíli, kdy mu peníze došly, sbalil o dvacet let starší vdanou paničku závislou na heroinu a zasnoubil se s ní, aniž by se rozvedl se mnou. Sbalil ji na úplně stejný básničky, který psal mě, a který, jak jsem zjistila, nebyly ani jeho, a stejné obrázky, jak jsou spřízněné duše. Panička nicméně záhy usoudila, že jeho přísliby domku na pláži nejsou příliš podložené a utekla mu s jejich dealerem. Nakonec se vrátila za manželem, přestože ji zbouchnul a vydíral sebevraždou, stejně jako mně.

Když jsem o něm slyšela naposledy u rozvodového řízení, byl Danny B. na léčení. Na stejném, na které se předtím už čtyřikrát vysral. Ani to jsem samozřejmě nevěděla, když jsem rozprodala veškerý majetek a sbalená s jedním kufrem jsem se těšila na nový život se svou spřízněnou duší.

Za doplnění tohoto hesla děkuji Petrovi Jedinákovi, bez nějž bych úplně vytěsnila celou tu část o tom, jak utekla s drogovým dealerem. Realita je totiž, na rozdíl od fikce, vždycky o něco divnější.

black-and-white-photography-love-hearts_4_large