„Vždycky jsem hledala uspokojení“ – rozhovor pro Lascivní

Foto z cyklu "S Norou naživu", Petr Jedinák, 2015

Foto z cyklu „S Norou naživu“, Petr Jedinák, 2015

Mohla byste pár slovy popsat sebe jako osobnost?

Sebe člověk těžko popisuje, takže si vypůjčím, co o mně řekli ostatní: divoká krev z genů maďarských nájezdníků, dobrá duše, holčička, fatální žena. Jak to jde dohromady, to nevím. Byla jsem mnoho věcí pro řadu lidí a jsem jimi i dnes.

Jste jedna z mála českých erotických bloggerek, která se nestydí ukázat svoji tvář. Byla jste takto otevřená už dříve, nebo u vás nastal nějaký zlom, kdy jste se přestala stydět?

Okamžik, kdy jsem se rozhodla publikovat fotky, pokládám za zlomový. Do té doby tomu něco chybělo. Ilustrace Petra Jedináka dokreslují, kdo doopravdy jsem, i když pro většinu lidí je to spíš stimul vastní fantazie.

Dočetla jsem se, že jste navštěvovala církevní školu… Je vaše rodina věřící nebo proč padl výběr zrovna na tuto školu?

Jistě. Byla to religiozní rodina. Chtěli mne uchránit před nebezpečími velkého světa. (smích)

Máte pocit, že vás škola nějak poznamenala?

Nedávno jsem někomu vyprávěla, že jsem poprvé spatřila drogy v pětadvaceti. Nevěřili mi. Ale tak to prostě bylo, neznala jsem reálný svět.

Celý příspěvek

BDSM není f pohodě

Před dvěma lety přesně vyšla na La Petite Mort jedna z největších rozbušek vůbec. Na odkaze se dochovala i původní diskuse, která je velice zajímavá. O žádný jiný text jste mi nepsali tolik, jako o tenhle, což dokládá, že se někam trefil. Ale řeka času mezitím taky plyne, a z 8 let v komunitě hned v prvním odstavci se mezitím stalo 10. K jubileu mého hledání v krajině BDSM tedy vychází zrevidovaná verze původního textu, kterou jsem obohatila o svůj další vývoj a perspektivy, které mi poskytl poslední tři partneři. Jak ten čas letí… Během pár dní vyjde postskriptum, protože nad těma deseti lety se stojí za to ohlédnout nejen z hlediska, kam se můj pohled posunul, ale i jak se proměnil svět BDSM okolo nás všech. Enjoy.

Už to někdo prostě musel říct. A po nějakých 10 letech v komunitě a pár vztazích mi nikdo nemůže podsouvat, že je to podjatej názor zvenčí, názor vanilky nebo něco podobně se stolu smetitelnýho.

S BDSM je to asi jako s lidma, který tvrděj, že „tráva je f pohodě“.

Ne, kurva, není.

Nikdo, kdo hulí každý den není „f pohodě“.

Celý příspěvek

Čaroděj

Začalo to klasicky nevinně. Pozval mne k sobě na focení. První vskutku letní den a já se peču v autobuse na cestě do nikam, za mužem, o kterým vím snad jenom to, že je opravdu fotograf a ne že skončím někde rozprodaná na orgány. Obchodníci s bílým masem nemívají portfolio.

Portfolio obrazů je také to první, co dorazivší k němu vidím. Vyskládané na kovové posteli, čtvercová skla jsou pokrytá zvláštní patinou, kterou vytváří jen historická fotografie.

Je to sbírka žen. A ne ledajakých.

To, co vidím před sebou, jsou portréty žen při orgasmu. A dneska se možná stanu jednou z nich.

Celý příspěvek

Umění z utrpení

Seděly jsme s byznys konzultantkou už hodinu, a já mluvila o tom, jak mne dosud neznámý pocit nudy a prázdnoty nutí vymýšlet si do svého podnikání píčoviny.

„Jen aby se něco dělo. To znám. Já si takhle rozkopala oba dva weby. Pracovala jsi na to, aby ti vznikl prázdný prostor. A teď se s ním budeš muset naučit žít,“ pravila.

Zeptala jsem se, co teda dál. Co mám vlastně dělat.

Odpověď mi vyrazila dech. Tohle… prostě… není možný. Abych něco takového slyšela nahlas. A k tomu od ní.

„Musíš se něčím vybudit. Vyhodit z rovnováhy. Čímkoliv. Nejlépe něčím radikálním. Tohle – tohle, co zažíváš, je totiž pravá dekadence.“ A ta logicky vede k vytváření dekadentních způsobů trávení času.

„Japonská bondage,“ pomyslela jsem si nahlas. Otočila se na mně překvapeně a z jejího výrazu jsem pochopila, že neví, o co jde.

„To je něco mezi uměním, erotikou a okrajovým sportem,“ vysvětluji, „Spočívá ve svazování. Vzniklo po druhý světový válce v uměleckejch kruzích v Japonsku, když došlo k totálnímu otřesu tradičních hodnot.“ Slyším sama sebe, a historiografii vlastního života. Období po válce. Rozpad všech hodnot. Jo. To jsem teď přesně já.

Celý příspěvek

Co způsobil elixír

Je to přesně týden, co jsem požila další z lektvarů, který měl vyvolat alchymickou transformaci. To, co se dělo prvních pět dní, bylo nadmíru zajímavé. Ale to, co přišlo den šestý a sedmý, předčilo moje očekávání. Celý příspěvek

Zasvěcení

Rána, kdy se probudím a mám pocit, že všude kolem je světlo, patří k těm nejlepším. Včera jsem prošla jedním z nejzajímavějších rituálů. Nebyl můj. Nebyl podle žádného klasického žánru. Byl zcela beze slov. Bylo nás šest v doprovodu kněžky bez tváře, která měla masku zlatého slunce a purpurový plášť.

Muž v benátské masce

Muž v benátské masce

Celý příspěvek

Konec srandy

Citace

Konec srandy (podst. jm., ustál. úsloví) je, když přijdete na nejdekadentnější show ve městě a zjistíte, že se díváte ve skutečnosti na běžný sexuální život svých přátel a jejich namlouvací rituály.

Úplný konec srandy nastává, když si povšimnete, že většina pomůcek při tom používaných kdysi patřila vám.

Hymnus na Afroditu

Z anglického originálu Raven Kaldera (ed.): Dark Moon Rising: Pagan BDSM & The Ordeal Path vydaným Asphodel Press přeložila darkness.embraced/La Petite Mort v roce 2009. Věnováno Fronémě a všem ze sametového sklepení.

„Afrodita je krutá domina.“

Paní z Kypru
Jež jsi povstala z mořské pěny
Nestydatá a nestoudná
Bohyně jež nám ukazuje svou nahotu
A očekává jen uctívání
Sapfó měla slova pro tebe
Když křičela svou touhu
Její ozvěna v prázdnotě času

Milion hlasů naříká
Z Jejího sametového sklepení
Kde nás jednoho po druhém mučí a odměňuje…

Afroditin smích, foto: Petr Jedinák, model: Nora

Afroditin smích, foto: Petr Jedinák, model: Nora

Celý příspěvek