Vánočník

Když už máte pocit, že vás nic nesere natolik, abyste o tom museli psát, dostaví se.

Každý rok se stejnou vervou.

Vánoce jsou pro mne klasicky špatnej čas.

Bohužel tvrdit, že vás serou vánoce, se v poslední době stalo módní. Takže je ke všemu rok od roka těžší dokázat, jak vás Vánoce serou.

Nora v orgasmickém rauši, Petr Jedinák, 2015

Nora v orgasmickém rauši, Petr Jedinák, 2015

Celý příspěvek

Umění z utrpení

Seděly jsme s byznys konzultantkou už hodinu, a já mluvila o tom, jak mne dosud neznámý pocit nudy a prázdnoty nutí vymýšlet si do svého podnikání píčoviny.

„Jen aby se něco dělo. To znám. Já si takhle rozkopala oba dva weby. Pracovala jsi na to, aby ti vznikl prázdný prostor. A teď se s ním budeš muset naučit žít,“ pravila.

Zeptala jsem se, co teda dál. Co mám vlastně dělat.

Odpověď mi vyrazila dech. Tohle… prostě… není možný. Abych něco takového slyšela nahlas. A k tomu od ní.

„Musíš se něčím vybudit. Vyhodit z rovnováhy. Čímkoliv. Nejlépe něčím radikálním. Tohle – tohle, co zažíváš, je totiž pravá dekadence.“ A ta logicky vede k vytváření dekadentních způsobů trávení času.

„Japonská bondage,“ pomyslela jsem si nahlas. Otočila se na mně překvapeně a z jejího výrazu jsem pochopila, že neví, o co jde.

„To je něco mezi uměním, erotikou a okrajovým sportem,“ vysvětluji, „Spočívá ve svazování. Vzniklo po druhý světový válce v uměleckejch kruzích v Japonsku, když došlo k totálnímu otřesu tradičních hodnot.“ Slyším sama sebe, a historiografii vlastního života. Období po válce. Rozpad všech hodnot. Jo. To jsem teď přesně já.

Celý příspěvek

Jako feťák

Dnes ráno, a vlastně i včera večer, je mi ze sebe sama mimořádně špatně. Když jsem včera bavila společnost svými historkami o 100+1 šílených ex, zaslechla jsem sama sebe, jak říkám „No a tehdy jsem si už myslela, že mám dost.“ Sama sobě zním jako feťák, který si pořád říká, jak už toho má dost.  Celý příspěvek

Sto podob tantry

Je pondělí. Den, který naši předkové zlořečili jako satanský, protože se chodilo na rozcestí dělat věci, o kterých by dobrý křesťan neměl ani tušit. Když letos vyšel kurz tantrických večerů na pondělky, zdálo se to být příhodné. První tři setkání jsem prožila „tak nějak“, až dneska se vracím domů a byť by hlava chtěla jít spát, tak mne naléhavě omračuje vůně pánského parfému, která na mně ulpěla, hezky posazená do směsi dalších tělesných pachů, které naberete, když vaše představa duchovního rozvoje zahrnuje něco takhle fyzického. Celý příspěvek