Nejpřesnější věštba

 
Mám svého věštce. Sleduju ho na video každý týden ráno, když se oblékám, jak vykládá karty na videu. Dobře poradí. Sedí to. Je to vážně profík. Jeho poslední věštba byla vůbec nejpřesnější.
 
Zase ukazoval ty svoje karty do kamery. Byla to piková šestka.
 
„Piková šestka ukazuje, že pro vás přichází čas zotavení, je to příležitost se z něčeho se zotavit, vzpamatovat se….“
 
Pak se zarazil. Zdálo se mi, že ho opustila profesionální maska. “Sakra, všichni se vzpamatováváme ze všeho možnýho už léta.“
Nora doufá, foto: Petr Jedinák, 2017

Nora doufá, foto: Petr Jedinák, 2017

„Vždycky jsem hledala uspokojení“ – rozhovor pro Lascivní

Foto z cyklu "S Norou naživu", Petr Jedinák, 2015

Foto z cyklu „S Norou naživu“, Petr Jedinák, 2015

Mohla byste pár slovy popsat sebe jako osobnost?

Sebe člověk těžko popisuje, takže si vypůjčím, co o mně řekli ostatní: divoká krev z genů maďarských nájezdníků, dobrá duše, holčička, fatální žena. Jak to jde dohromady, to nevím. Byla jsem mnoho věcí pro řadu lidí a jsem jimi i dnes.

Jste jedna z mála českých erotických bloggerek, která se nestydí ukázat svoji tvář. Byla jste takto otevřená už dříve, nebo u vás nastal nějaký zlom, kdy jste se přestala stydět?

Okamžik, kdy jsem se rozhodla publikovat fotky, pokládám za zlomový. Do té doby tomu něco chybělo. Ilustrace Petra Jedináka dokreslují, kdo doopravdy jsem, i když pro většinu lidí je to spíš stimul vastní fantazie.

Dočetla jsem se, že jste navštěvovala církevní školu… Je vaše rodina věřící nebo proč padl výběr zrovna na tuto školu?

Jistě. Byla to religiozní rodina. Chtěli mne uchránit před nebezpečími velkého světa. (smích)

Máte pocit, že vás škola nějak poznamenala?

Nedávno jsem někomu vyprávěla, že jsem poprvé spatřila drogy v pětadvaceti. Nevěřili mi. Ale tak to prostě bylo, neznala jsem reálný svět.

Celý příspěvek

Vánočník

Když už máte pocit, že vás nic nesere natolik, abyste o tom museli psát, dostaví se.

Každý rok se stejnou vervou.

Vánoce jsou pro mne klasicky špatnej čas.

Bohužel tvrdit, že vás serou vánoce, se v poslední době stalo módní. Takže je ke všemu rok od roka těžší dokázat, jak vás Vánoce serou.

Nora v orgasmickém rauši, Petr Jedinák, 2015

Nora v orgasmickém rauši, Petr Jedinák, 2015

Celý příspěvek

Malé zlaté řetězy

Když jsem byla puberťačka, tak mne fascinovaly:

Prokleté šperky.

Téměř každý jsme doma něco měli.

Když jsme se navzájem vyhecovali, nosili jsme je pak potají do školy.

Vyznamenání a odznaky se symboly, staré prsteny a insignie, které často prozrazovaly, na které straně naši předkové stáli.

Dodnes vím zcela přesně, jak můj prokletý šperk vypadal: byl to zlatý náramek se srdcem.

Byla to křestní památka.

Nora na Fetish Night 2015, foto: Petr Jedinák

Nora na Fetish Night 2015, foto: Petr Jedinák

Celý příspěvek

Tajemství bílých nočních stolků

Bílé noční stolky v ložnici mých rodičů skrývaly různé věci, které jsem si potají prohlížela: punčochy, negližé a postelové knihy. Jednou jsem mezi nimi našla něco, co mi rozdrtilo život.

Ložnice našich byla bílá.

Úchytky šuplíků kovové, a mezi nimi dřevěné lišty z tmavého dřeva. Ty celé sestavě dodávaly luxusní dojem. V roce 1990 to bylo bez pochyby to nejlepší na trhu. Ačkoliv jsem penězům nerozuměla, podvědomě jsem vnímala, že celá ta ložnice je dražší, než si můžeme dovolit.

Alibi nefunkčního manželství bylo dokonalé.

Z cyklu Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák

Z cyklu Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák

Dokreslovaly jej obrázky ze školky, které rodiče měli nad hlavou. Kreslila jsem je taky – portréty mámy a táty.

Moje matka nádherná:

Černovlasá maďarská kněžna. Moje dětská představivost jí do vlasů doplnila zářící diadém.

Otec vypadal jako hrdina.

I v mé nevinné dětské mysli mi docházelo, že co jsem nakreslila, není pravda.

Mí rodiče nebyli tak krásní, a už vůbec nebyli, jak bych si přála.

Fantazijní bylo na ložnici všechno.

Počínaje bílou. Byla všudypřítomná. Jako bílé svatební šaty, které jsem vždycky chtěla, aby mi ukazovala.

A kytku.

Potřebovala jsem nějaký důkaz, že moje máma je královna.

Nebyla.

Po nějaké době ji přestalo bavit, kytku odnesla a šaty přesunula ke stropu do vestavěných skříních, kde jsem se po nich stále neptala.

Portréty rodičů ze školky byly žluté, v širokých rámech vypadaly jako svatozáře. Svatozář v ložnici byla ještě jedna: měla ji Panna Maria s Ježíškem v zahradě. Visela na protější zdi.

Když mi bylo patnáct, pověsila jsem pod ni africkou masku z hodiny výtvarky. Vypadala, že volá o pomoc.

Klipsová noční lampička na matčině straně byla bílá a na otcově černá, jako by přese všechno, nebylo možné překročit dualitu.

Celý příspěvek

Láska je slovo prázdný jako právě vynesenej nočník

Někdo se mne zeptal, proč nepíšu o lásce.

Sedla jsem si, a rozčilením napsala:

„Láska je slovo prázdný jako právě vynesenej nočník.“

A pak jsem pokračovala.

Nora poraněná, foto: Petr Jedinák

Nora poraněná, foto: Petr Jedinák

Celý příspěvek

Pochlapit se

Někdy, když se vám zdá, že váš život byl od základu zbořen, zjišťujete, že se k těm základům teprve začínáte blížit.

„Tady si odpočinete!“ vykládá mi družně moje nová bytná.

„Tady v baráku máme samý studenty, učitele a občas filmaře, když mají termín. Anglicky umíte?“

Pokyvuju hlavou a přemýšlím nad tím, že bílá šatní skříň Ikea se sem nahmotnila jako přízrak minulosti z mého předposledního bytu, aby mi připomněla, na co jsem vloni touhle dobou zapomněla: brát si důsledně odpovědnost za svůj vlastní život.

Nora svázaná, foto: Petr Jedinák, 2015

Nora svázaná, foto: Petr Jedinák, 2015

Celý příspěvek

At the Gates of Hell

Z roku 2009, o tom jak skončil jeden můj vztah vztah po třech letech soužití.

When I met you
(as I usually do)
I descended to the Outer Dark space
Of your soul, eager to discover
The treasuries that lie there.
Rather quickly I reached a gate.
What did it guard, I was not sure.
A terryfying figure with wings of gray
Stood there, silent
As Gatekeeper he was known to me.

„This is as far as you get,“
The Gatekeeper said to me.

Puzzled, I waited there for months.
A mortal woman at the Gates of Hell
I knew I could not enter
Without utter destruction of my Self
Yet the proximity itself
drew life from me, day by day.

A stranger passed.

A lightning stroke.

I found myself awake
Suddenly realizing
I am but a mortal
At the Gates of hell.

Mortal pain and mortal lust
Mortal heart (though which I lost)
On my journey to
The Gates of Hell
I stood awake and read a sign
Which said „Dg F60.1″
It had been there all for all the time
Fixed to the Gates of Hell.

Did I refuse to read
Or was I blind?
T´was a complete suicide
Three years spent at the
Gates of Hell.

Now I will return to my kin
And you will rejoin yours
I love you as a brother
And for that
I shall feel no remorse.

Celý příspěvek