A je po nich veta

léto 2016

„Co chlapi?“ zamýšlím se nahlas nad univerzální otázkou. „Zájemců by bylo dost, vlastně pořád nějaký, ale nic z toho není.“

„Nedovolí si se přiblížit,“ konstatuje můj osudový muž.

„Jo. Vždycky se objeví a pak je po nich veta.“ Moje znepokojení musí být slyšet i po telefonu.

„No chápeš to? Co je k tomu jako vede?“

„Pud sebezáchovy,“ konstatuje Štefan z pozice zkušeného muže.

Nevidím ho, ale stejně vím, že se teď právě kření jako kočka.

Z edice "Obcování s múzou", Petr Jedinák, 2016

Z edice „Obcování s múzou“, Petr Jedinák, 2016

Mohli jsme být všechno

 

Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák, 2016

Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák, 2016

„Proč furt musíte trpět?“

Nechápu fotografa.

„Vy, umělci.“

„Nechápu, jak můžeš žít takhle, obklopen ženami a přitom zbožňovat Noru.“ Noru, která ho nechce.

Měla bych sklon uvěřit tomu, že jsem to já, ale to je samozřejmě píčovina.

Je to umělec.

Jeho postoj je principiální.

„My ve skutečnosti trpět nemusíme,“ objasňuje.

„Ani nechceme… My si jen nemůžeme pomoct.“

Tak tomu rozumím.

Prý jsem taky umělkyně.

Přisedám si a nahlížím mu přes rameno do notebooku, který má v posteli. On se teď furt na něco dívá.

„Na co se díváš?“

Zdá se mi to, nebo jsem tam něco zahlédla. Byla to  křídla?

„To je o andělích?“ zeptám se.

„Lucifer,“ odpoví. „Je to seriál.“

„O padlém andělovi?“

„Ano.“

„Nech mne hádat: vzdá se nesmrtelnosti kvůli lásce k ženě.“

Na místo odpovědi na mně hodí pohled vděčného zvířete, jehož potřebu jste konečně vyhodnotili správně.

Celý příspěvek

Vášeň, kterou nikdo nechce

„Lidi toho strašně nakecají o vášni. Ale nikdo ji ve skutečnosti nechce mít ve svým životě.

Maximálně tak na televizní obrazovce.

Tu totiž může snadno vypnout.“

Ďáblův slovník

Když jsem usedla, abych začala psát o vášni, našla jsem si o ní pár motivačních citátů. Epických, s obrázky.

Na jednom z nich stálo:

Zjisti, co zažehne tvůj plamen. Následuj svou sirku.

Kdyby to bylo tak jednoduchý.

Nora orgasmická, foto: Petr Jedinák

Nora orgasmická, foto: Petr Jedinák

Celý příspěvek

Velká kniha balení v Čechách: Postskriptum

V předchozím díle našeho cyklu jsme vyzradili centrální principy heterosexuality, jak dokládají četné dopisy od mužů („Doufám, že na tento text nenarazí moje milenky, techniku jsem piloval dvacet let!“) jakož i příklady úspěšného sbalení Vaší Milé. Přišel čas na poslední, bonusový díl s historkami o věcech, které se při balení staly… a nikdy se neměly stát. Pojednáme také přístupy k balení, které by snad ani neměly fungovat, až na to, že někomu někdy zafungovaly.

základní pravidla moštárny

Kecy

Chce-li muž ve hrách lásky uspět, musí se hlavně naučit kecat. Věrohodně a bez uzardění.

„Nejsem na lovu,“ zalhal Milkov s úsměvem kočky Šklíby, když jsem s ním prohodila prvních pár vět.

(Pojď, laňko blíž…)

Sex a kecy

Nejlepší je v posteli a v balení sňatkový podvodník, protože nic jiného neumí.Jak pravila jedna má předchůdkyně, u jednoho z mých neperspektivních bývalých:

„Já vlastně nechápu, co by z něj nějaká baba měla. Sex a kecy může mít všude.“

Baron Prášil aneb mocný kecy

Je-li muž sexuálně průměrný, nezbývá mu, než nasadit mocný kecy.

Moje spřízněná duše, jistý Danny B., vypravěčské umění dovedl k naprosté dokonalosti a uměleckému žánru svého druhu. naše romance měla všechno: drama, napětí, kořeny v minulých životech a požehnání jeho mrtvých předků, nepřátele, kteří proti nám šli ze všech stran.. a takový byl celý jeho život.

V epizodách mezi předávkováními a léčebnami. Ve své vlastní fantazii byl americkým hrdinou, válečným veteránem i zachráncem babiček a toulavých koček. Při vyprávění o tom jak prchal sám z výcvikového tábora mariňáků, ležícím na pustém ostrově obklopeném žraloky nebo jak jeho kamarádi v poušti prováděli lidské oběti byste si skoro řekli..

Jo, je to zmrd, ale… tahle story byla kurva dobrá!

Nora na zemi, foto: Petr Jedinák

Nora na zemi, foto: Petr Jedinák

Celý příspěvek

Velká kniha balení v Čechách. Díl třetí, profesionálové

V prvních dvou dílech jsme nastínili základní tragédii lidského přístupu k rozmnožování: sameček se snaží zapůsobit a samička odolává. Zatímco amatéři obvykle porazí jen oslabené kusy, zastánci klasických macho strategií slaví větší úspěch vedle křehkých uměleckých typů.

Všechny tyto taktiky ovšem blednou v konkurenci baliče-profesionála.

Profesionálové se vyskytují ve dvou verzích: zmrdské a lidské. Někteří muži prostě zvolili špatnou stranu Síly, a útočí na ženy zadané, mnohdy jsa sami zadáni. Jejich typické taktiky a výpady ilustruje následující katalog.

přístupy zmrdů

Prostě ukrást

Zejména je-li hodina noci nazrálá, a protekl-li už nějaký ten alkohol, může se vám snadno stát něco, co se kdysi s přítelem na horách stalo mně: do místnosti, kde jsem se jen na chvíli ocitla sama, přišel další z účastníků akce… a začal mne prostě líbat.

Zmohla jsem se na otřesený odpor. Pravda, nebyl z těch nejodhodlanějších.

Obvykle nebude, pokud je žena trochu nadržená, muž se jí trochu líbí, nebo se s tím svým právě pohádala.

Mně se tehdy staly všechny tři věci a když to hodnotím nazpět, asi bych zas tak neprohloupila, kdybych se bývala nechala.

Můj tehdejší partner byl totiž pěkný zmrd.

Vytrhout ženu z náručí padoucha je jediný důvod, proč by kladný hrdina měl zmrdské taktiky používat.

Nora na zemi, foto: Petr Jedinák, 2016

Nora na zemi, foto: Petr Jedinák, 2016

Celý příspěvek

Velká kniha balení v Čechách, díl druhý: Tradice i alternativa

V prvním díle se bdělí rodiče, ženy se zájmem o prevenci a neúspěšní muži dozvěděli, proč je důležité znát techniky tzv. balení, po staru namlouvání si žen. Probrali jsme techniky amatérské, nejobvyklejší a masově používané. Nejmarkantnějším mínusem těchto technik je, že nejsou příliš účinné ani originální a nedovolují muži zaujmout v davu ctitelů u žen, které jich mají dost a nečekají zoufale na každou příležitost.

V dnešním díle obrátíme pozornost k technikám balení, které jsou tak osvědčené lety, že by se daly považovat za „tradiční“ a prozkoumáme k nim také moderní alternativy.

přístupy tradiční

Hólky a mašiny

Aneb

„Podívej, jakou mám káru!“

Nejhorší na tom je, že to funguje.

Bylo něco výsostně ponižujícího na tom, když jsem se přistihla, jak jsem vlhká, poté, co jsem si k němu nasedla do té senza káry. Nedávalo to smysl! Zejména v tom smyslu, že auta jsem vždycky rozlišovala na bílá, červená a ostatní. Můj plazí mozek říkal vrrrouuu, mrrouuu, chrouughhh! a zbytek intelektuálky se sklony k introspekci totálně přehlušil.

Tato technika je zjevně tak účinná, že na namlouvací návštěvy si indické rodiny dodnes půjčují drahá auta, která nechávají stát zaparkovaná před domem.

Ostatně pozorovat muže v autě je ideální příležitost k tomu poznat jeho charakter: jak dobře se ovládá, jestli vás vztah s ním zabije a jakej má takovej ten ehm… pohybovej styl.

Jediné relativní riziko této techniky spočívá v tom, že když si vymyslíte, že umíte závodně jezdit, můžete být posléze požádáni, ať to předvedete, a výstavní kára od vašeho bratrance už vám taky víckrát neposlouží.

Na druhou stranu, keltští náčelníkové svoji mužnost prý museli dokazovat tím, že veřejně ošukali koně.

Velkýho koně.

Nora_44

Celý příspěvek

Velká kniha balení v Čechách, díl první: Amatéři

„Člověk už neví, čemu věřit. Viděla jsem dveře s nápisem MUŽI a za nima byl jen záchod.

z klasických vtipů o blondýně

Seděly jsme v ženském kruhu a rozebíraly svůj rodinný status. Ta nejhezčí z nás je aktuálně sama.

„Jak může bejt tak hezká holka sama?“ prohlásila jedna z méně zkušených a spustila tím salvu.

„No to nemyslíš vážně!“ pravila dotyčná. „Bejt hezká není vůbec žádná výhra.“ Vysoká, kozatá zrzka o tom musí něco vědět.

„Jak to?“ nevěří jí ta méně šťastná.

„No, především,“ pravila zrzavá, „tě chce spousta chlapů – ale který ty nechceš.“

„Chlap, kterej se ti líbí je třeba jeden z deseti,“ převádím situaci na matematickou úlohu. „Nebo jeden ze dvaceti.“

„A co ti zbylí?“

„Ty se tě snažej sbalit.“

„A na co třeba?“

Podívaly jsme se na sebe a starší a zkušenější se ujala výkladu.

DÍL PRVNÍ: AMATÉŘI

Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák

Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák

Celý příspěvek

Když potkáš svoji první lásku

Květen 2015

Šla jsem svou trasou napříč Vinohradama, domů z čistírny prádla a zrovna jsem si říkala, jak už nic není jako dřív, úbytek libida, žádná vášeň ze života, stárnu a tak. V tom potkám svého prvního kluka, svou velkou lásku ze střední.

Nora, Foto: Petr Jedinák, 2015

Nora, Foto: Petr Jedinák, 2015

Celý příspěvek

Kolektivní vina

Kolektivní vina (sousloví, vždycky když se objeví, indikuje lidské oběti a průser) – Myšlenka, že jste možná zodpovědní i za věci, za které nejste zodpovědní. Ale možná byste měli.

Seděla jsem v čajovně. U vedlejšího stolu se bavili spolu asi dvacetiletí muži anglicky.

„Hele a proč se mně furt ptáš, jestli se mám fajn?“ zeptal se student svého spolužáka, který byl zjevně doma za velkou louží.

„Protože jsem Američan!“

„Pořád nechápu.“

„No jako mám pocit, že vám to všem na planetě tak sereme, že se cejtím bejt odpovědnej za to, aby ti bylo dobře…“

Slavná fotografie vietnamského vojáka

Slavná fotografie vietnamského vojáka