Už není potřeba ji zachránit

Nora je se sebou spokojená, Petr Jedinák, 2016

Nora je se sebou spokojená, Petr Jedinák, 2016

Dnes ráno jsem měla klientku.

Věk: šestatřicet. Rakovina děložního čípku, několik let stabilní, sledovaná. Po umělém potratu před šesti lety pak následovaly ještě dva spontánní. Nadváha: asi třicet kilo. Astma. Ekzém.

Poslední kontakt: před šesti lety. Bleskově nalistuji v paměti souvislost: potrat před šesti lety. Ano, tehdy jsem ji viděla naposled. Poslala mi zprávu. Měla to s idiotem, co se nachomýt´ někde, potkali se v baru. Pamatuji si to, protože mi tehdy napsala hned, když se probudila na klinice poté. Napsala mi:

„Všechno je špatně.“

Celý příspěvek

Táhne mi na třicet

Seděla jsem na starém gauči a dívala se do očí svým novým spolubydlícím. Způsob, kterým se pánové rozesadili kolem, naznačuje, že jde vážnej pohovor. Zabořím se tedy do gauče a čekám, co přijde na přetřes: rytí do historie nebo rovnou moje hygienický návyky.

Místo toho se mne jeden po druhém zeptají, jestli bych spala s nima.

Myslela jsem, že špatně slyším.

„Eeeeh… asi nee,“ odpovídám.

„Jenom jsme chtěli znát tvý preference,“ dodává druhej.

„To víš, zkušenosti!“ objasňuje domácí.

Prevence konfliktů na bytě, pomyslím si skoro nahlas. Jestli já na tohle nejsem stará.

Pak se bavíme dál, konečně, na téma mojí práce, vaření a hygienické návyky, a já se zdvořilostně zeptám, jak jste tu vloni oslavili vánoce.

„Tady kolega usnul po pěti pivech, na tripu ve vaně. Museli jsme ho z ní tahat,“ praví domácí.

„Nějak mi to nesedlo,“ přiznává druhý frajer a já se podívám na něj, na domácího, na sebe a uvědomím si přitom něco skličujícího:

Taky už mi táhne na třicet.

Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák

Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák

Celý příspěvek

Ona je had

Vzhledem k tomu, že následující povídka-thriller vyznívá jako klasická fikce, bych znovu ráda předeslala, že Malá Smrt je a vždycky bude osobní blog – a jako takový popisuje věci, které se staly, právě tak, jak se staly, ačkoliv se třeba neměly stát nebo bych v zájmu zachování zdraví měla tvrdit, že je na vině má bujná fantazie. – N. P.

Byla to docela obyčejná místnost, kde probíhají psychoterapie. Pohovka, dvě křesla a na zdi neutrální obraz. Neutrálně působila i doktorka, padesátnice, jejíž tvář si pět minut po odchodu neumíte vybavit. Usedla jsem do šedého křesla.

Zkušený filmový divák už by v tu chvíli věděl, že začíná expozice satanistickýho filmu.

Jenže to já jsem v tu chvíli ještě netušila.

Úzkostná žena ve vaně, foto: Petr Jedinák, model: Nora

Úzkostná žena ve vaně, foto: Petr Jedinák, model: Nora

 

Celý příspěvek

Terror vacui

Děs z prázdnoty. Příroda se prý děsí prázdna, povídali nám na hodinách latiny, a nikdy nevysvětlili význam úsloví. Nebyl čas na filosofování. A tak jsme se latinská úsloví učili jako říkanky, stejně jako vyznání víry. Na význam některých slov člověk nakonec nejlíp dojde sám.

Je sobota ráno.

Stav věcí: Sex jsem mela včera. Za kamarádkou jdu zítra. Manikúru mám hotovou a nakupovat jsem byla včera. Po pár telefonátech nazdařbůh a rozeslaných zprávách ležím ve vaně, vyplňujíc čas další pleťovou maskou a mytím vlasů. A ve vaně mám pocit, že se potápím. Ne, musím tomu kurva čelit.

Hrůza prázdného času na mne padá novou silou a já si začínám uvědomovat, že můj problém je vážný. Jestli nenajdu způsob, jak s ním jednat, začnu brzy chlastat.

Volný čas se přede mnou tyčí jako hora. Cítím ho každé ráno, když se vzbudím. Majestátná, zastrašující hora, která mne hrozí rozdrtit. Celý příspěvek

Umění z utrpení

Seděly jsme s byznys konzultantkou už hodinu, a já mluvila o tom, jak mne dosud neznámý pocit nudy a prázdnoty nutí vymýšlet si do svého podnikání píčoviny.

„Jen aby se něco dělo. To znám. Já si takhle rozkopala oba dva weby. Pracovala jsi na to, aby ti vznikl prázdný prostor. A teď se s ním budeš muset naučit žít,“ pravila.

Zeptala jsem se, co teda dál. Co mám vlastně dělat.

Odpověď mi vyrazila dech. Tohle… prostě… není možný. Abych něco takového slyšela nahlas. A k tomu od ní.

„Musíš se něčím vybudit. Vyhodit z rovnováhy. Čímkoliv. Nejlépe něčím radikálním. Tohle – tohle, co zažíváš, je totiž pravá dekadence.“ A ta logicky vede k vytváření dekadentních způsobů trávení času.

„Japonská bondage,“ pomyslela jsem si nahlas. Otočila se na mně překvapeně a z jejího výrazu jsem pochopila, že neví, o co jde.

„To je něco mezi uměním, erotikou a okrajovým sportem,“ vysvětluji, „Spočívá ve svazování. Vzniklo po druhý světový válce v uměleckejch kruzích v Japonsku, když došlo k totálnímu otřesu tradičních hodnot.“ Slyším sama sebe, a historiografii vlastního života. Období po válce. Rozpad všech hodnot. Jo. To jsem teď přesně já.

Celý příspěvek

Nuda

Můj milenec pronesl jednou zásadní životní moudro, v jednom z těch filosofujících okamžiků post coitum: „Jedinej skutečnej lidskej problém je problém nudy. Co s načatým večerem?“ Jak se můj život limitně blíží všemi stíhané hranici pohodlí, dochází čím dál více na jeho slova.

Celý příspěvek