Nejvyšší čas odejít / Taková nevinná party

Došla jsem k závěru, že po špatným horrorovým filmu je nejlepší se zvednout a přecejenom odjet na Celestinu gardenparty a trochu se rozptýlit. Ostatně jsem jí to přislíbila.

Lehkou orientální atmosféru jejího studia dnes podtrhuje záplava svíček, pochodní a jiných světel. Už je po tmě, ale včera byla jarní rovnodennost. Zajíčky, vajíčka a nezbytné tulipány, zdá se, ani jedna návštěva nenechala doma. Sešlo se jich tu docela dost.

„Těší mne, já jsem Nora,“ zopakuju asi dvacetkrát, a protože tu nikoho neznám, snažím se dozvědět, jaký motiv nás dohromady svedl. „Známe se ze školky,“ konstatuje Celestina. Kdybych jí neznala blíž, tak bych si pomyslela, že půjde o duchovní-umělecké jméno, ale známe se. Její rodiče jsou umělci. Oba. Celestina je to, čemu se v jistých kruzích umělkyně říká. Dalo by se říct, se se věnuje byznysu. Stejně jako já. Tedy…

Když se řeč stočí na podnikání, raději svého syna odesílá dovnitř. „Tety si budou povídat. běž si hrát,“ na cestu ho vybavuje neodolatelným čokoládovým vajíčkem, které navíc chřestí.

„Takhle končí většina drobnýho podnikání,“ konstatuje teta a já se přidávám, s popisem svého dluhu. Taky jsem nedávno skončila.

„A co jsi vlastně dělala?“ zeptá se jiná.

Chvíli zaváhám, ale protože sladká ovocná plovoucí mísa už na mne zapracovala, říkám: „Byla jsem New Age guru. Vedla jsem duchovní semináře. Věštění. Magie. A tak.“ Abych ilustrovala svoji pointu, tak se přesouvám na pozadí Celestina oltáře, kde kromě fotek dětí a předků má i nějaké věci ode mne. „Taky jsem vozila zboží. Indie…“ do ruky mi padla kadidelnice. „Tak ta je moje. A myslím že by se tu dalších pár věcí jistě našlo.“

Celestina se krátce zamyslí a pak reaguje: „Víš, já myslím, že je to zábavný, ale…“ Něco hledá v půlce věty. „Prostě si to musíš udržet. Tak nějak od těla.“

„To jsem neudělala,“ vyletí ze mně, „já jsem šla moc hluboko a na dřeň. Když se dostaneš do fáze, že tě začnou verbovat zednáři a zvát tě na rituály kluci z tajnejch služeb, tak máš nejvyšší čas odejít. Už to není taková nevinná party,“ pravím, a protože už jsem opilá, neděsím se toho, co jsem sama řekla. Stejně to jednou muselo ven.

Nora se dívá

Nora se dívá

Celý příspěvek

Diana se bojí vášně

Musím vám říct o Dianě.

Královna Karlových varů je vysoká blondýna, ztepilá s vizáží volejbalistky. Tedy, přesně to jsem si o ní pomyslela, když jsem ji poprvé spatřila. Když jsme se daly do řeči, staly se z nás přítelkyně. Zjistila jsem, že se skutečně věnuje sportu. Není to volejbal. Diana běhá.

Běhá skoro každý den a náhodný pozorovatel, když vidí její modré tenisky a vlající hřívu, by mohl dospět k názoru, že před něčím utíká.

Diana se bojí vášně.

Vášeň ji stíhá, jako neviditelný přízrak, tikot hodinek, před kterým stále prchá. Když brzy ráno vstává běhat na kolonádě, je vyzbrojená, má walkman i krokmetrem a počítá si náskok, protože ví uvnitř, že ji stejně dobíhá.

Nora rozjímá, foto: Petr Jedinák

Nora rozjímá, foto: Petr Jedinák

Celý příspěvek

Ona je had

Vzhledem k tomu, že následující povídka-thriller vyznívá jako klasická fikce, bych znovu ráda předeslala, že Malá Smrt je a vždycky bude osobní blog – a jako takový popisuje věci, které se staly, právě tak, jak se staly, ačkoliv se třeba neměly stát nebo bych v zájmu zachování zdraví měla tvrdit, že je na vině má bujná fantazie. – N. P.

Byla to docela obyčejná místnost, kde probíhají psychoterapie. Pohovka, dvě křesla a na zdi neutrální obraz. Neutrálně působila i doktorka, padesátnice, jejíž tvář si pět minut po odchodu neumíte vybavit. Usedla jsem do šedého křesla.

Zkušený filmový divák už by v tu chvíli věděl, že začíná expozice satanistickýho filmu.

Jenže to já jsem v tu chvíli ještě netušila.

Úzkostná žena ve vaně, foto: Petr Jedinák, model: Nora

Úzkostná žena ve vaně, foto: Petr Jedinák, model: Nora

 

Celý příspěvek

BDSM není f pohodě

Před dvěma lety přesně vyšla na La Petite Mort jedna z největších rozbušek vůbec. Na odkaze se dochovala i původní diskuse, která je velice zajímavá. O žádný jiný text jste mi nepsali tolik, jako o tenhle, což dokládá, že se někam trefil. Ale řeka času mezitím taky plyne, a z 8 let v komunitě hned v prvním odstavci se mezitím stalo 10. K jubileu mého hledání v krajině BDSM tedy vychází zrevidovaná verze původního textu, kterou jsem obohatila o svůj další vývoj a perspektivy, které mi poskytl poslední tři partneři. Jak ten čas letí… Během pár dní vyjde postskriptum, protože nad těma deseti lety se stojí za to ohlédnout nejen z hlediska, kam se můj pohled posunul, ale i jak se proměnil svět BDSM okolo nás všech. Enjoy.

Už to někdo prostě musel říct. A po nějakých 10 letech v komunitě a pár vztazích mi nikdo nemůže podsouvat, že je to podjatej názor zvenčí, názor vanilky nebo něco podobně se stolu smetitelnýho.

S BDSM je to asi jako s lidma, který tvrděj, že „tráva je f pohodě“.

Ne, kurva, není.

Nikdo, kdo hulí každý den není „f pohodě“.

Celý příspěvek

Terror vacui

Děs z prázdnoty. Příroda se prý děsí prázdna, povídali nám na hodinách latiny, a nikdy nevysvětlili význam úsloví. Nebyl čas na filosofování. A tak jsme se latinská úsloví učili jako říkanky, stejně jako vyznání víry. Na význam některých slov člověk nakonec nejlíp dojde sám.

Je sobota ráno.

Stav věcí: Sex jsem mela včera. Za kamarádkou jdu zítra. Manikúru mám hotovou a nakupovat jsem byla včera. Po pár telefonátech nazdařbůh a rozeslaných zprávách ležím ve vaně, vyplňujíc čas další pleťovou maskou a mytím vlasů. A ve vaně mám pocit, že se potápím. Ne, musím tomu kurva čelit.

Hrůza prázdného času na mne padá novou silou a já si začínám uvědomovat, že můj problém je vážný. Jestli nenajdu způsob, jak s ním jednat, začnu brzy chlastat.

Volný čas se přede mnou tyčí jako hora. Cítím ho každé ráno, když se vzbudím. Majestátná, zastrašující hora, která mne hrozí rozdrtit. Celý příspěvek

Zpráva od Archanděla

Po pozření elixíru se události tak vyhrotily, že jsem začala pochybovat o své vlastní příčetnosti a s určitým děsem si měla připustit, že opět slyším Hlasy a vidím kolem sebe Znamení. Kruhy se dokončují. O jednom dokončeném kruhu mne, zdá se, ujistila zpráva přímo od nebeského vojevůdce. Dnes na mne promluvil starý přítel hlasem Archanděla Michaela.

Celý příspěvek

Zasvěcení

Rána, kdy se probudím a mám pocit, že všude kolem je světlo, patří k těm nejlepším. Včera jsem prošla jedním z nejzajímavějších rituálů. Nebyl můj. Nebyl podle žádného klasického žánru. Byl zcela beze slov. Bylo nás šest v doprovodu kněžky bez tváře, která měla masku zlatého slunce a purpurový plášť.

Muž v benátské masce

Muž v benátské masce

Celý příspěvek