Tajemství bílých nočních stolků

Bílé noční stolky v ložnici mých rodičů skrývaly různé věci, které jsem si potají prohlížela: punčochy, negližé a postelové knihy. Jednou jsem mezi nimi našla něco, co mi rozdrtilo život.

Ložnice našich byla bílá.

Úchytky šuplíků kovové, a mezi nimi dřevěné lišty z tmavého dřeva. Ty celé sestavě dodávaly luxusní dojem. V roce 1990 to bylo bez pochyby to nejlepší na trhu. Ačkoliv jsem penězům nerozuměla, podvědomě jsem vnímala, že celá ta ložnice je dražší, než si můžeme dovolit.

Alibi nefunkčního manželství bylo dokonalé.

Z cyklu Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák

Z cyklu Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák

Dokreslovaly jej obrázky ze školky, které rodiče měli nad hlavou. Kreslila jsem je taky – portréty mámy a táty.

Moje matka nádherná:

Černovlasá maďarská kněžna. Moje dětská představivost jí do vlasů doplnila zářící diadém.

Otec vypadal jako hrdina.

I v mé nevinné dětské mysli mi docházelo, že co jsem nakreslila, není pravda.

Mí rodiče nebyli tak krásní, a už vůbec nebyli, jak bych si přála.

Fantazijní bylo na ložnici všechno.

Počínaje bílou. Byla všudypřítomná. Jako bílé svatební šaty, které jsem vždycky chtěla, aby mi ukazovala.

A kytku.

Potřebovala jsem nějaký důkaz, že moje máma je královna.

Nebyla.

Po nějaké době ji přestalo bavit, kytku odnesla a šaty přesunula ke stropu do vestavěných skříních, kde jsem se po nich stále neptala.

Portréty rodičů ze školky byly žluté, v širokých rámech vypadaly jako svatozáře. Svatozář v ložnici byla ještě jedna: měla ji Panna Maria s Ježíškem v zahradě. Visela na protější zdi.

Když mi bylo patnáct, pověsila jsem pod ni africkou masku z hodiny výtvarky. Vypadala, že volá o pomoc.

Klipsová noční lampička na matčině straně byla bílá a na otcově černá, jako by přese všechno, nebylo možné překročit dualitu.

Celý příspěvek

Velká kniha balení v Čechách: Postskriptum

V předchozím díle našeho cyklu jsme vyzradili centrální principy heterosexuality, jak dokládají četné dopisy od mužů („Doufám, že na tento text nenarazí moje milenky, techniku jsem piloval dvacet let!“) jakož i příklady úspěšného sbalení Vaší Milé. Přišel čas na poslední, bonusový díl s historkami o věcech, které se při balení staly… a nikdy se neměly stát. Pojednáme také přístupy k balení, které by snad ani neměly fungovat, až na to, že někomu někdy zafungovaly.

základní pravidla moštárny

Kecy

Chce-li muž ve hrách lásky uspět, musí se hlavně naučit kecat. Věrohodně a bez uzardění.

„Nejsem na lovu,“ zalhal Milkov s úsměvem kočky Šklíby, když jsem s ním prohodila prvních pár vět.

(Pojď, laňko blíž…)

Sex a kecy

Nejlepší je v posteli a v balení sňatkový podvodník, protože nic jiného neumí.Jak pravila jedna má předchůdkyně, u jednoho z mých neperspektivních bývalých:

„Já vlastně nechápu, co by z něj nějaká baba měla. Sex a kecy může mít všude.“

Baron Prášil aneb mocný kecy

Je-li muž sexuálně průměrný, nezbývá mu, než nasadit mocný kecy.

Moje spřízněná duše, jistý Danny B., vypravěčské umění dovedl k naprosté dokonalosti a uměleckému žánru svého druhu. naše romance měla všechno: drama, napětí, kořeny v minulých životech a požehnání jeho mrtvých předků, nepřátele, kteří proti nám šli ze všech stran.. a takový byl celý jeho život.

V epizodách mezi předávkováními a léčebnami. Ve své vlastní fantazii byl americkým hrdinou, válečným veteránem i zachráncem babiček a toulavých koček. Při vyprávění o tom jak prchal sám z výcvikového tábora mariňáků, ležícím na pustém ostrově obklopeném žraloky nebo jak jeho kamarádi v poušti prováděli lidské oběti byste si skoro řekli..

Jo, je to zmrd, ale… tahle story byla kurva dobrá!

Nora na zemi, foto: Petr Jedinák

Nora na zemi, foto: Petr Jedinák

Celý příspěvek

Velká kniha balení v Čechách, díl druhý: Tradice i alternativa

V prvním díle se bdělí rodiče, ženy se zájmem o prevenci a neúspěšní muži dozvěděli, proč je důležité znát techniky tzv. balení, po staru namlouvání si žen. Probrali jsme techniky amatérské, nejobvyklejší a masově používané. Nejmarkantnějším mínusem těchto technik je, že nejsou příliš účinné ani originální a nedovolují muži zaujmout v davu ctitelů u žen, které jich mají dost a nečekají zoufale na každou příležitost.

V dnešním díle obrátíme pozornost k technikám balení, které jsou tak osvědčené lety, že by se daly považovat za „tradiční“ a prozkoumáme k nim také moderní alternativy.

přístupy tradiční

Hólky a mašiny

Aneb

„Podívej, jakou mám káru!“

Nejhorší na tom je, že to funguje.

Bylo něco výsostně ponižujícího na tom, když jsem se přistihla, jak jsem vlhká, poté, co jsem si k němu nasedla do té senza káry. Nedávalo to smysl! Zejména v tom smyslu, že auta jsem vždycky rozlišovala na bílá, červená a ostatní. Můj plazí mozek říkal vrrrouuu, mrrouuu, chrouughhh! a zbytek intelektuálky se sklony k introspekci totálně přehlušil.

Tato technika je zjevně tak účinná, že na namlouvací návštěvy si indické rodiny dodnes půjčují drahá auta, která nechávají stát zaparkovaná před domem.

Ostatně pozorovat muže v autě je ideální příležitost k tomu poznat jeho charakter: jak dobře se ovládá, jestli vás vztah s ním zabije a jakej má takovej ten ehm… pohybovej styl.

Jediné relativní riziko této techniky spočívá v tom, že když si vymyslíte, že umíte závodně jezdit, můžete být posléze požádáni, ať to předvedete, a výstavní kára od vašeho bratrance už vám taky víckrát neposlouží.

Na druhou stranu, keltští náčelníkové svoji mužnost prý museli dokazovat tím, že veřejně ošukali koně.

Velkýho koně.

Nora_44

Celý příspěvek

Ground Zero (Rozmrdanej svět)

Obdivuju ženy, které jsou dámy. Jakože, nikdy neukončí konverzaci bez toho, aby se ujistily, že se také druhá strana cítí dobře, nikdy neřeknou nahlas, že potřebují odejít na záchod a toho bohdá nebude, aby se jim rozpárala punčocha. Nemaje disposice k takové image, volím hrubější slova, jelikož potřebuji, abyste si představili, jak vypadá rozmrdanej svět: jako apokalyptická rovina, na které dříve něco stálo.

Něco velkého a slavného, řeklo by se babylonská věž.

Nora za mřížemi, Foto: Petr Jedinák, 2015

Nora za mřížemi, Foto: Petr Jedinák, 2015

Moment, Noro, co to máš s tou mříží, sakra?

Mříž je předzvěstí pádu. Signalizuje, že v mém dokonale šťastném životě je něco v nepořádku. Mříž je past. Neviditelná zábrana, vězení, které cítíš, ale nevidíš ho. Je to věc navíc, brutálně vmezeřená mezi přírodou a aktem, mezi přírodou 1 a přírodou 2. je lidská, umělá. Je to babylonská věž mého života. Je to fotografie stará přesně rok, ze dne, kdy jsem poznala fotografa. Celý příspěvek

Zásah, potopená

Telefonujou vám často andělé?

Zásah, potopená. 

Seděla jsem strnulá, šokovaná, jako bych nechtěla uvěřit tomu, co se mi právě stalo. Vesmír mne opět usvědčil toho, že se svojí loďkou vesluju v protisměru a že už je na čase, abych s tím přestala. A využil k tomu člověka, jehož jsem nikdy neviděla, člověka, který dost možná ani neexistoval.

Protože, když to vezmu kolem dokola a okolo, nikdy nezjistím, jestli jsem tři hodiny poslouchala do telefonu nějakýho anděla. Vypnula jsem telefon a schovala fakturu na dně krabice. Moje racionalita by nesnesla, kdybych zjistila, že na ní podepsaná firma opravdu neexistuje.

Temný života proud, foto: Petr Jedinák

Temný života proud, foto: Petr Jedinák

Celý příspěvek

Rytmus života (This is Rock)

Proud života. Foto: Petr Jedinák, 2016

Proud života. Foto: Petr Jedinák, 2016

Jdu známou cestou po práci domů, a možná proto, že už je noc, tak se mi moje myšlenky zdají být nové a neznámé.

Něco se valí jako lavina. Nemůžeš to zastavit. Co budeš dělat? Dospěl jsi do bodu, kdy můžeš těm pánům v práci říct, že nemají recht. Jsou na omylu, myslejí si, že za peníze můžou dostat cokoliv, i tebe. Tvoji duši. Jenže ty jsi s překvapením zjistil, že tvoji duši už nezaplatí žádná škvára.

Co uděláš? Co si počneme?

Železniční přejezd signalizoval předěl, tak jsem ho přešla. Proud myšlenek mezitím dotekl nazpět do svého zdroje. Došla jsem na zastávku autobusů, kde se před mými zraky otevřelo zvláštní divadlo.

Zpátky.

Celý příspěvek

Nuda

Můj milenec pronesl jednou zásadní životní moudro, v jednom z těch filosofujících okamžiků post coitum: „Jedinej skutečnej lidskej problém je problém nudy. Co s načatým večerem?“ Jak se můj život limitně blíží všemi stíhané hranici pohodlí, dochází čím dál více na jeho slova.

Celý příspěvek

Schody do Pekla

Seděly jsme v jednom z těch drahých podniků, které poznáte podle toho, že číšníci správně vyslovují jména exotických krmí a působí u toho děsně autenticky. Restaurace, kde vaše kamarádka vytáhne na konci dvoulitr a ani se nepodívá. Jde přece o běžný oběd uprostřed pracovního dne. Mám svoji kamarádku Irinu ráda. Nachází se na schodech do Pekla o několik schodů dál.

Celý příspěvek