Nejvyšší čas odejít / Taková nevinná party

Došla jsem k závěru, že po špatným horrorovým filmu je nejlepší se zvednout a přecejenom odjet na Celestinu gardenparty a trochu se rozptýlit. Ostatně jsem jí to přislíbila.

Lehkou orientální atmosféru jejího studia dnes podtrhuje záplava svíček, pochodní a jiných světel. Už je po tmě, ale včera byla jarní rovnodennost. Zajíčky, vajíčka a nezbytné tulipány, zdá se, ani jedna návštěva nenechala doma. Sešlo se jich tu docela dost.

„Těší mne, já jsem Nora,“ zopakuju asi dvacetkrát, a protože tu nikoho neznám, snažím se dozvědět, jaký motiv nás dohromady svedl. „Známe se ze školky,“ konstatuje Celestina. Kdybych jí neznala blíž, tak bych si pomyslela, že půjde o duchovní-umělecké jméno, ale známe se. Její rodiče jsou umělci. Oba. Celestina je to, čemu se v jistých kruzích umělkyně říká. Dalo by se říct, se se věnuje byznysu. Stejně jako já. Tedy…

Když se řeč stočí na podnikání, raději svého syna odesílá dovnitř. „Tety si budou povídat. běž si hrát,“ na cestu ho vybavuje neodolatelným čokoládovým vajíčkem, které navíc chřestí.

„Takhle končí většina drobnýho podnikání,“ konstatuje teta a já se přidávám, s popisem svého dluhu. Taky jsem nedávno skončila.

„A co jsi vlastně dělala?“ zeptá se jiná.

Chvíli zaváhám, ale protože sladká ovocná plovoucí mísa už na mne zapracovala, říkám: „Byla jsem New Age guru. Vedla jsem duchovní semináře. Věštění. Magie. A tak.“ Abych ilustrovala svoji pointu, tak se přesouvám na pozadí Celestina oltáře, kde kromě fotek dětí a předků má i nějaké věci ode mne. „Taky jsem vozila zboží. Indie…“ do ruky mi padla kadidelnice. „Tak ta je moje. A myslím že by se tu dalších pár věcí jistě našlo.“

Celestina se krátce zamyslí a pak reaguje: „Víš, já myslím, že je to zábavný, ale…“ Něco hledá v půlce věty. „Prostě si to musíš udržet. Tak nějak od těla.“

„To jsem neudělala,“ vyletí ze mně, „já jsem šla moc hluboko a na dřeň. Když se dostaneš do fáze, že tě začnou verbovat zednáři a zvát tě na rituály kluci z tajnejch služeb, tak máš nejvyšší čas odejít. Už to není taková nevinná party,“ pravím, a protože už jsem opilá, neděsím se toho, co jsem sama řekla. Stejně to jednou muselo ven.

Nora se dívá

Nora se dívá

Celý příspěvek

Cítit, nevidět

Ta věc se mi stala, jak už se to s proroctvíma stává: ve chvíli, kdy jsem byla připravená.

Stejně jsem ji nečekala.

Když jsem se odpakovala od fotografa, našla jsem si studentský pokoj. Jiná možnost nebyla. Uprostřed horkého léta přišla chladná sprcha a ta mne probrala: nazřela jsem svůj celý život.

A stalo se to ve vaně.

Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák, 2015

Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák, 2015

Celý příspěvek

Zásah, potopená

Telefonujou vám často andělé?

Zásah, potopená. 

Seděla jsem strnulá, šokovaná, jako bych nechtěla uvěřit tomu, co se mi právě stalo. Vesmír mne opět usvědčil toho, že se svojí loďkou vesluju v protisměru a že už je na čase, abych s tím přestala. A využil k tomu člověka, jehož jsem nikdy neviděla, člověka, který dost možná ani neexistoval.

Protože, když to vezmu kolem dokola a okolo, nikdy nezjistím, jestli jsem tři hodiny poslouchala do telefonu nějakýho anděla. Vypnula jsem telefon a schovala fakturu na dně krabice. Moje racionalita by nesnesla, kdybych zjistila, že na ní podepsaná firma opravdu neexistuje.

Temný života proud, foto: Petr Jedinák

Temný života proud, foto: Petr Jedinák

Celý příspěvek

Návrat Saturna

Saturn je v astrologii principem omezení. Vládne nad věcmi, jako jsou dluhy, vězení, stárnutí, nemoc a smrt. A práce, samozřejmě. Daně a práce.

Přibližně v osmadvaceti oběhne zvěrokruh a dostane se na stejné místo, kde stál v okamžiku vašeho narození. To je návrat Saturna — velký reset, konec srandy a konec improvizace.

Spoutaná žena, foto: petr Jedinák, model: Nora

Spoutaná žena, foto: petr Jedinák, model: Nora

Celý příspěvek

Zítra zabiju ženu v rudé

Měla jsem sen.

Toho druhu, který se nezapomíná.

Vtahuje vás svojí silou dovnitř stále znovu, dokud nepochopíte jeho tajemství. Takových přijde jen pár za život a to, čem hovoří, je vždycky otázkou života a smrti.

V tom snu jsem se střetla se svým Úhlavním Nepřítelem, jako se střetávají hrdinové v bojových filmech. Nikdo mi nemusel vysvětlovat, s kým mám tu čest. Byla to Ona. Čarodějnice. Krystalické Zlo. Síla která, je-li odhalena, tak už nepomůže nic jiného, než ji zabít. Zítra zabiju ženu v rudém, nebo ona zabije mne.

Celý příspěvek

Terror vacui

Děs z prázdnoty. Příroda se prý děsí prázdna, povídali nám na hodinách latiny, a nikdy nevysvětlili význam úsloví. Nebyl čas na filosofování. A tak jsme se latinská úsloví učili jako říkanky, stejně jako vyznání víry. Na význam některých slov člověk nakonec nejlíp dojde sám.

Je sobota ráno.

Stav věcí: Sex jsem mela včera. Za kamarádkou jdu zítra. Manikúru mám hotovou a nakupovat jsem byla včera. Po pár telefonátech nazdařbůh a rozeslaných zprávách ležím ve vaně, vyplňujíc čas další pleťovou maskou a mytím vlasů. A ve vaně mám pocit, že se potápím. Ne, musím tomu kurva čelit.

Hrůza prázdného času na mne padá novou silou a já si začínám uvědomovat, že můj problém je vážný. Jestli nenajdu způsob, jak s ním jednat, začnu brzy chlastat.

Volný čas se přede mnou tyčí jako hora. Cítím ho každé ráno, když se vzbudím. Majestátná, zastrašující hora, která mne hrozí rozdrtit. Celý příspěvek

Umění z utrpení

Seděly jsme s byznys konzultantkou už hodinu, a já mluvila o tom, jak mne dosud neznámý pocit nudy a prázdnoty nutí vymýšlet si do svého podnikání píčoviny.

„Jen aby se něco dělo. To znám. Já si takhle rozkopala oba dva weby. Pracovala jsi na to, aby ti vznikl prázdný prostor. A teď se s ním budeš muset naučit žít,“ pravila.

Zeptala jsem se, co teda dál. Co mám vlastně dělat.

Odpověď mi vyrazila dech. Tohle… prostě… není možný. Abych něco takového slyšela nahlas. A k tomu od ní.

„Musíš se něčím vybudit. Vyhodit z rovnováhy. Čímkoliv. Nejlépe něčím radikálním. Tohle – tohle, co zažíváš, je totiž pravá dekadence.“ A ta logicky vede k vytváření dekadentních způsobů trávení času.

„Japonská bondage,“ pomyslela jsem si nahlas. Otočila se na mně překvapeně a z jejího výrazu jsem pochopila, že neví, o co jde.

„To je něco mezi uměním, erotikou a okrajovým sportem,“ vysvětluji, „Spočívá ve svazování. Vzniklo po druhý světový válce v uměleckejch kruzích v Japonsku, když došlo k totálnímu otřesu tradičních hodnot.“ Slyším sama sebe, a historiografii vlastního života. Období po válce. Rozpad všech hodnot. Jo. To jsem teď přesně já.

Celý příspěvek

Nuda

Můj milenec pronesl jednou zásadní životní moudro, v jednom z těch filosofujících okamžiků post coitum: „Jedinej skutečnej lidskej problém je problém nudy. Co s načatým večerem?“ Jak se můj život limitně blíží všemi stíhané hranici pohodlí, dochází čím dál více na jeho slova.

Celý příspěvek