Horší, než být v řiti

„Je normální být v prdeli v toho, že je ti třicet,“ ujistil mne guru nad šálkem čaje. „Měl jsem to taky. Nikdo ti nepomůže.“

„To ráda slyším. Cos dělal ty, ve třiceti?“

„Myslím, že jedna věc je horší, než být v řiti,“ mluví z cesty, „a tou je být intelektuál.“

„Ve třiceti jsem vařil polívku bezdomovcům,“ šokuje mne dnešní korporátní žralok.

(Pokračování textu…)

Táhne mi na třicet

Seděla jsem na starém gauči a dívala se do očí svým novým spolubydlícím. Způsob, kterým se pánové rozesadili kolem, naznačuje, že jde vážnej pohovor. Zabořím se tedy do gauče a čekám, co přijde na přetřes: rytí do historie nebo rovnou moje hygienický návyky.

Místo toho se mne jeden po druhém zeptají, jestli bych spala s nima.

Myslela jsem, že špatně slyším.

„Eeeeh… asi nee,“ odpovídám.

„Jenom jsme chtěli znát tvý preference,“ dodává druhej.

„To víš, zkušenosti!“ objasňuje domácí.

Prevence konfliktů na bytě, pomyslím si skoro nahlas. Jestli já na tohle nejsem stará.

Pak se bavíme dál, konečně, na téma mojí práce, vaření a hygienické návyky, a já se zdvořilostně zeptám, jak jste tu vloni oslavili vánoce.

„Tady kolega usnul po pěti pivech, na tripu ve vaně. Museli jsme ho z ní tahat,“ praví domácí.

„Nějak mi to nesedlo,“ přiznává druhý frajer a já se podívám na něj, na domácího, na sebe a uvědomím si přitom něco skličujícího:

Taky už mi táhne na třicet.

V praxi to znamená to, že jedna část mne by si chtěla užít svoje neodžitý mládí – tedy to nešťastný období, než se poprvé opila, když jí bylo pětadvacet.

(Pokračování textu…)

Sex na 49° severní šířky

Když se bavíme o sexu, musíme pojednat sex, který se odehrává v reálném vztahu. Charakterizovaný marnou honbou po společném orgasmu, reálný sex je raritou, která se odehraje tehdy, když se obě siločáry protnou. Ty však po většinu času oscilují někde mezi „je vedro“, „je pozdě“, „mám krámy“, „dneska jsem se přežral“ a „to jako já?!“

A takovej je všude. Sex na 49° severní šířky.

Zatímco pubertální sex se odehrával v intencích „chci, ale nesmím“, a zda-li můžu mi vůbec nepřišlo na mysl, dospělý sex se překlápí do roviny „chci, ale nemůžu“, která se střídá s „nechci, ale musím“. Tyto dvě elementární situace vztahu, kdy vyvíjíte sexuální nátlak na zemdleného partnera, případně se sami hecujete do akce, kterou musíte přežít, se v zatraceným létě střídají tak často, že za chvíli pojmete podezření, že vám někdo u baráku zakopal tajnej indiánskej kořen. Nebo prokletou hadí předkožku. To už je jedno. Nenašla jsem je, a tak mi nezbývá, než o tom psát.

„Je vedro“

Pokud je vám přes pětadvacet, „sexy léto“ jste naposledy četli v bravíčku.

Léto bylo sexy.

Rozhodně nebylo o tom, že si s partnerem navzájem šetříte své hypochondrické újmy, jako je vyrážka do půli stehen nebo záhadné hučení v hlavě, právě když začnu vlhnout. Včera jsem takto, už napůl svázaná, v županu, zatímco se snažil o něco tam dole, panicky prohlásila, že „na mne asi jde horečka“, a vypila si horký brufen.

Léto se musí přežít. A není ostudou To prostě nedělat.

„Já vím, že bys chtěla svázat,“ řekl mi předchozí den. Ale já nejsem mocen, vyčetla jsem z jeho očí, z toho, jak se tvářil provinile, když vlekl svoji matraci po schodech dolů, kam se rozhodl před vedrem prchnout.

„Sexy léto“ tak zůstalo u zmuchlaného bravíčka, které jsem tehdy v šestnácti hodila do tašky, s sebou na koupaliště, kam jsme šli s partou několik kilometrů, uprostřed parného léta. Byl tehdy menší hic? Prodřela se mezitím ozonová díra?

Spíš jsme se prodřeli my, jelikož ve stejný den, kdy jsem Tomase kontrolovala, zda neusnul spánkem, z něhož už by se neprobudil, jeho syn se svojí dívkou za náma přijeli v poledním žáru suverénně na kole.

„Je pozdě“

Je důkazem zkaženosti tohoto světa, že vás ve školce nutí chodit po obědě spát, abyste pak po celý zbytek života spánek postrádali. Dospělost, polopermanentní únava. Naše konverzace s drahým se ne nadarmo točej kolem toho, jak se kdo vyspal a jak dlouho spal. Primát spánku nad ostatníma potřebama dokazuje, že od jistého věku v přírodě už jste dobrý akorát k tomu, abyste mladým podepsali spoluúčast na hypotéku. Ztrátu ideálů se snažíte zaspat. Spánku není nikdy úplně dost, jak se do únavy přikrádá deprese. Člověku se nechce vstávat, jelikož, přiznejme si, nechce vlastně bejt vzhůru a sledovat tenhle svět.

V noci, někdy v době, kdy už si nepamatuju ani svoje jméno, mohlo být tak deset večer, sedí vedle mé postele na křesle, a zřejmě právě seznal, že dneska nevymyslí předehru, která by mne dokázala probrat.

„Já bych nutně potřeboval jeden orgasmus,“ pípne provinile, odvolávaje se na naši dohodu, že nejlepší bude, když na sebe nebudem nic hrát. V komatózním stavu napočítám v duchu tři dny nazpět, a uznám, že situace se natolik vyhrotila, a že už nelze couvat.

Lenost je matkou vynalézavosti, a tak mi projde vykouřit ho v poloze, při které ležím já. Civilizace jak ji známe, je částečně zachráněna, a já budu muset zítra zkusit zlomit kletbu jinde, jelikož ho čeká služební cesta.

„A to jako já?“

Den D. Milenec na výzvu k souloži reaguje autenticky překvapeně. Doufal, že ho tyto povinnosti minou a hodí je na vrub umělce. Tak by se mohl nerušeně věnovat dál své krizi středního věku a spřádat plány na to, jak nepracovat. Štefan se teď musí šetřit.

„Je mi třiačtyřicet,“ objasňuje.

S vážnou tváří mi navrhuje, že bych si měla najít další frekventanty.

„Maruška nás měla pět,“ navrhuje.

„Ta nymfomanka z Brna?“

O té jsem si myslela, že zřejmě vůbec neexistuje. Když zvážím, že by to s každým chlapem měla takhle, tak nejen, že mi její existence právě připadla více reálná, ale začínám s ní sympatizovat.

Rostoucí marnost

Zpátky s přítelem. Dnes večer se vybičoval a rozhodl se mne vzít na místo, kde jsem ještě nebyla. Romantický penzionek v roklině je dějištěm společné večeře.

„To je takový šukací místo,“ praví umělec a obhlíží celou scenerii. „Ideální pro tajný páry.“ Začíná to znít nadějně.

Možná bych rozpálila Štefana, kdybychom si tu jakože hráli na to, že jsme tajný pár, spekuluju v lehké absurditě, ….a ne, že o něm Tomas ví.

„Mohli bysme být spolu tajný pár,“ šeptám nakonec do ouška Tomasovi, když sedíme v autě a opouštíme mlýn. Moje na stehně položená ruka se s ohlasem nesetká.Místo toho se rozjíždí konverzace na traumatické téma, co jsem nikdy nedělal v manželství, abych zachraňoval náš sexuální život.

„Jeden můj kolega si se svojí ženou hrál na přepadení dostavníku. Postel byla dostavník…  on měl k tomu kostým kovboje,“ osvětluje, jak s rostoucím věkem manželský sex vyhecuje jen adekvátně k němu rostoucí míra zoufalství.

„To by mne hanba fackovala, kdyby měl přepadávat dostavník s vlastní ženou.“

Tomas už je rozhodně moc starej na to, aby si na něco hrál, a raději bude snášet abstinenci, než aby se připravoval ještě o důstojnost. Důstojnost nicméně dostává i tak zabrat, když ho vidím, jak se doma svalí a jeho barva je zelená.

„Jsem se přežral,“ sípe nahlas, a naznačuje, že dneska už od něj nemohu nic čekat.

Finální akt

Hodivši za hlavu nezdary posledních dní na poli sexuální satisfakce, přicházím další den posilněná, s jistotou, že cokoliv teď přijde, už dokážu zažehnat.

Nedostane mne, ten zatracený kořen. Dnes dostanu svůj orgasmus.

Dneska není ani pozdě, a polevily vedra, a na to co obědval, dohlídnu.

Situace se vyvíjela slibně. V rámci erotického flirtu mi donesl do vany sklenici vychlazené, autentické limonády se zázvorem.

V tu chvíli jsem vůbec netušila, že autentický zázvor je moc, moc špatný pro moje střeva, která se po tomto prolití rozhodla vydat veškerý svůj obsah a po zbytek noci orodovat ke všem svatým, na jejichž modlitby jsem si náhle vzpomněla.

Tenhle esej nemohl skončit jinak, než fekálně.

Sex kolem 50. rovnoběžky je totiž o tom, že nakonec pocítíte blaho, a zahodíte všechnu honbu za orgasmem při tom, když velebíte svého partnera za to, že prozíravě dokoupil toaleťák.

Perspektivy

Před pár dny jsem uprostřed noci potkala Lili, čtyřicetiletou kněžku lásky. Nejméně rok jsem ji neviděla. Štrádovala si to do práce do klubu a já si vybavila naše poslední setkání.

Tehdy jsme seděly v jazzovém klubu, zářícím jako loď nad hladinou řeky a zapíjely tradiční marasmus osamělých žen, které mezi vánoci a novým rokem nemají, co dělat. Ideální příležitost tahat ze starších žen rozumy o tom, jaký to je a bude pro mne. (Pokračování textu…)

Kdy je muž připraven se usadit?

Odpověď se nalézá v úryvku z reálného rozhovoru.

Já: A jak u tebe, hnízdní pudy?

Kamarád: Kdepak.

„Budu napjatě sledovat, kdy to přijde.“

„To jsme dva.“

„Znám několik chlapů, na které to přišlo až v pětačtyřiceti,“ pravím.

„To je taky rozumný,“ praví kamarád, „v té době už má chlap všechny komiksy, motorku, obojí ho přestává bavit a neví, coby!“