Velká kniha balení v Čechách. Díl třetí, profesionálové

V prvních dvou dílech jsme nastínili základní tragédii lidského přístupu k rozmnožování: sameček se snaží zapůsobit a samička odolává. Zatímco amatéři obvykle porazí jen oslabené kusy, zastánci klasických macho strategií slaví větší úspěch vedle křehkých uměleckých typů.

Všechny tyto taktiky ovšem blednou v konkurenci baliče-profesionála.

Profesionálové se vyskytují ve dvou verzích: zmrdské a lidské. Někteří muži prostě zvolili špatnou stranu Síly, a útočí na ženy zadané, mnohdy jsa sami zadáni. Jejich typické taktiky a výpady ilustruje následující katalog.

přístupy zmrdů

Prostě ukrást

Zejména je-li hodina noci nazrálá, a protekl-li už nějaký ten alkohol, může se vám snadno stát něco, co se kdysi s přítelem na horách stalo mně: do místnosti, kde jsem se jen na chvíli ocitla sama, přišel další z účastníků akce… a začal mne prostě líbat.

Zmohla jsem se na otřesený odpor. Pravda, nebyl z těch nejodhodlanějších.

Obvykle nebude, pokud je žena trochu nadržená, muž se jí trochu líbí, nebo se s tím svým právě pohádala.

Mně se tehdy staly všechny tři věci a když to hodnotím nazpět, asi bych zas tak neprohloupila, kdybych se bývala nechala.

Můj tehdejší partner byl totiž pěkný zmrd.

Vytrhout ženu z náručí padoucha je jediný důvod, proč by kladný hrdina měl zmrdské taktiky používat.

Náhradnice

Pár dní po navrátu z těch samých hor mne další z účastníků (chlapi jsou mrchy, když jde o to vycítit oslabené kusy) pozval mne na oběd pod tou nejhorší možnou záminkou:

Má rezervaci a jeho přítelkyně onemocněla.

Všechny implikace toho sdělení ponechám na ctěném čtenáři.

Dobráq vot kosťi

Jaký je nejlepší způsob, jak zakrýt, že jste bezcharakterní vošoust, co kromě svojí těhotné družky šuká ještě několik milenek?

Adoptujete pejsky z útulku a naučíte se o nich několik srdcervoucích řečí.

Nic, co se o vás další úlovek dozví, pak nutně nemůže být pravda. 

Umělé navyšování ceny

Tentýž mládenec operoval strategiemi, které bych označila za profesionální. Důvod, proč je sám?

Víš, jsem dlouho sám. Mám vysoké nároky. Nechci povrchní vztah.

Musíš mne dobývat. Jsem cenná trofej.

Až na to, že…moment, tři milenky a těhotná družka? 

Štvát je proti sobě jako psy

Někteří muži vynikají v intrikách, jak proti sobě poštvat dvě nebo i více žen, kterým podsunou, že jejich sokyně za všechno může, a jeho vlastní nebetyčné zmrdství tak zůstává z obliga.

Knock out.

Neskuteční vdovci

Vyskytují se v každé internetové seznamce, na zastávkách tramvaje a v kavárnách. Jejich dojemný příběh zní přibližně takto…

Víš, podal jsem žádost o rozvod, ale moje žena dostala rakovinu… umírá a já nemohu ranit děti tím, že bych se s ní teď rozvedl.

Překlad:

Jsem kvůli práci pět dní v týdnu v Praze a hledám, kde si levně zamrdat.

Pravda je, že pokud je muž ženatý (nebo vy zadaná), pravděpodobnost, že jeho strategie bude zmrdská, dramaticky stoupá. 

Výměna manželek

V tomto případě se vás ten dobrák i vcelku agresivně snaží odradit od vašeho současného partnera a přitom vám podsunout, že on se k vám hodí daleko víc. Poslední takový výpad jsem zažila u léčitele:

„Vy, taková duchovní žena a fotograf? To se mi k vám vůbec nehodí, nehodíte se k sobě,“ vrtěl přesvědčeně hlavou šarlatán.

Jal se mi vyprávět o tom, jak pro muže jeho duchovní úrovně je těžké najít si partnerku, která už takové pokročilé vědomí má, a že já ho tedy mám, zcela jistě…

Abych nebyla na pochybách, ještě mi prozradil, jak těžko se ovládá v přítomnosti žen- pacientek.

Výpady esoterických mužů jsou vůbec natolik důvtipné, že se o nich ještě zmíním blíže.

„Moje žena mi nerozumí“

To snad ani není balicí technika jako spíše alibi. Funguje však na stejném principu, zbavit se odpovědnosti, zalichotit a zasít svár, který jsme tu už několikrát měli. A muž, který zasívá svár, není dobrá investice do života. Zkusme si proto simulovat, jak by takový dialog měl znít ve skutečnosti, a nezní tak:

„Moje žena mi nerozumí.“

„Asi ji sereš.“

„Moje žena se mnou nespí.“

„Asi seš špatnej v posteli.“

Na druhou variantu bych si dala bacha, jelikož je to skoro vždycky pravda. Jak pravila má kamarádka poté, co nakousla jablíčko zadaného milence:

„Teda jestli tohle doma předvádí svojí ženě, upřímně ji lituju.“

Buďme solidární, ženy. Nenechme se zmrdama jedna proti druhé štvát. Zejména zmrdy, kteří jsou ještě ke všemu špatní v posteli.

Potřebuje zachránit

Tento muž je po uši v průseru a vy jediná ho z toho můžete dostat. Jste to nejlepší, co jej kdy potkalo. Jste o tolik lepší, než jeho bývalá!

Budu se opakovat, ale muž, který se vybývá odpovědnosti za svůj život, používá metodu cukru a biče a zasívá svár, není určitě ten pravý.

Jsem lepší než tvůj starej

Jak přesvědčit ženu, aby přesedlala vprostřed trysku na jiného koně? Třeba takto:

„Noro jsi krásná kočka broskvička šťavnatá k nakousnutí! Jestli je ten tvůj obstarožní fotograf v posteli stejně nudnej jako jeho fotky, tak je mi tě líto. Zasloužíš něco lepšího!“

Tady se taktika biče a cukru zhmotňuje s výstřední nabídkou vyměnit muže, co má fantazii a talent, za muže, který nemá ani jedno, avšak jistě mi zaimponuje svým jinošským mládím pětačtyřiceti let věku.

El paša

Muž však nemusí být spanilý, sexuálně zdatný a „na vysoké duchovní úrovni“. Zmrdovi bohatě stačí být jenom bohatý.

Že s prachama daleko dojdeš dokazuje i u nás bující reálná bigamie, jak by mohl dosvědčit třebas jistý mediálně známý majitel dvou sousedících vil se dvěma zaparkovanými rodinami, toho času za katrem. („A manželka  s milenkou brečej doma s vibrátory,“ vyjádřila se lidová spravedlnost.)

Ovšem není to jen výsada politiků, mafiánů, a pražských právníků (právníci se zdají být pro tuto roli přímo stvořeni). Můj první snoubenec v takovém arrangementu také vyrost, a dost jej to poznamenalo.

Například si potom chtěl vzít mně a založit se mnou rodinu.

Esoterický přístup

O „síle energií“ svědčí, že muži používající taktiky mocných šarlatánů zaplnili v tomto encyklopedickém výčtu přední místa. Zapomeňte na výklady horoskopů, které (kdo by to řekl?) dokazují, jak moc se k sobě hodíte (ha, teď se přiznávám – tohle jsem také používala…). Esoterický profesionál jde k jádru věci.

Přece existuje sexuální magie!

Tantra! Dávné pohanské kulty! Čínská tajemství nesmrtelnosti! Kámen mudrců přímo v jeho péru! O tom posledním se však nesmíte včas dozvědět. To je až pro zasvěcené.

Zdá se, že systém udílení sexuální pozornosti začkám mystérií má věčnou popularitu. Pánové, pokud se chcete dobře a hojně udat, založte si svoji sektu. Nedávno jsem v novinách četla palcový titulek:

„Idylický pobyt u léčitele na jihočeském statku se pro účastnici zvrhnul v orgie“

Kontext:

Účastnice semináře hubnutí se třetí noc probudila a kupodivu jí zarazilo, že svého gurua našla obklopeného těly ostatních devíti účastnic.

„Prostě ji nechtěli do party, no!“

prohlásila jasnozřivě má kamarádka.

A to je na tom nejhorší. Že deset bab najednou ani guru nedá.

Vylákat ženy na pobyt, kde s nimi budete dělat sérii blíže neurčených technik, jejichž příslibem je hotový zázrak (například instantní zhubnutí) funguje všeobecně, ale zaměřit se na tlusté ženy byl geniální tah.

Příslib mužské pozornosti, zvýšení sebevědomí a pocit exkluzivního poznání tyto ženy vrhá v náruč guruů, které esoterický laik jen marně napodobuje:

„Pojďme spolu navštívit tajemná místa Matky Země.“

„Jaká máš přesně na mysli?“

„Budeme nazí na menhirech probouzet zemskou sílu…“

Nutno říct, že tento nápadník neuspěl, neboť si za oběť vybral skutečnou čarodějnici (viz: Díl první – Amatéři: Předstírání ženiných zálib).

Neuspěl ani druhý se svou vizí minulého života, kterou žádná má vize nepotvrdila:

„Vím jistě, že ty a já jsme spolu praktikovali sexuální magii v časech Žlutého císaře…“

na to se mi chtělo dodat

„Ani v minulým, ani v budoucím.“

 

Pokročilejší verzi

„Měl jsem o tobě sen.“

pak představuje obvinění

„Co mi lezeš do snů a čaruješ na mne?!“

Co na tom, že ten sen byl nanejvýš tak mokrý. Z následné konverzace vyplynulo, že jeho přítelkyni obsah snu sdělen být nemůže, a jeho obsah mi může sdělit pouze v přísném soukromí. Technika cukru a biče – nařčení a zasetí sváru, nabídka usmíření…

Zmrdi jsou velmi rutinní.Všechny jejich taktiky jsou vesměs stejné, a do profesionálních je řadím jen proto, že každý den desítky příběhů ilustrují, jak dobře fungují.

Přístup esoterický, jsa zahnán do kouta

Začne zuřivě diagnostikovat vaše vnitřní orgány – což dělá z černobílé fotografie, z textu, vašeho jména či data narození, prostě z čehokoliv. Slova o tom, že mám „oslabené vnitřní orgány, zvláště ledviny“ jsem slyšela mnohokrát, avšak, považte

„Moje nohy připomínají syrovou vinnou klobásu“

brzy umřu, a Jedinák je

„Člověk bez inteligence a fotograficky negramotný“

Nápadník na fotce vypadal jako černokněžník z kreslených filmů, hlavně ten ze Šmoulů.

Neměl zuby, a přísahám na rameni měl kocoura, který se tvářil vcelku sklesle.

Asi z toho, jak sledoval pokusy o balení svého pána.

2016_01_03_10

přístupy profesionálů

Existuje šance pro členy mužského pokolení nebo je veškerá naděje ztracena? Teď všichni čekáte, že vykecám, na co jsem se sbalit nechala a čemu bez uzardění podlehne i vaše dcera.

Tedy, vedle zmrda-profesionála stojí muž, který je možná také zmrd, ale jelikož se vám jeho taktika líbí, rozhodla jste se mu říkat jen „profesionál.“

Profesionál poprvé

„Měly jsme to známé cvičení, že ti zavážou oči, a ostatní se tě dotýkají, a ty je necháš zajít, kam jen chceš, dokud neřekneš Stop. U mně se velice brzy objevil nějaký chlapík, a udělal tři tahy. První bylo, že chytil ruku a dal mi do ní penis, abych ho stiskla a začal tvrdnout. Druhý byl, že mne začal líbat, jazykem hluboko. Třetí bylo, že mě chytil a strčil mi tam dva prsty. Nestačila jsem říct nic,“ odmlčela se. „Ale bylo to fakt dobrý. Profík. Jako kdybych to snad měla napsáno na čele: žiju jako jeptiška, zprzněte mne.“

Drobná černovláska se usmála a já jsem pochopila fundamentální pravdu, že ty nejlepší věci se občas dějí mimo plán, občas proti němu a občas i proti vaší vůli.

A stejně jsou fajn.

– Sto podob tantry

Což je čirou náhodou skoro totožná situace, jako bezprecedentní líbač, který otevřel galerii zmrdů. Až na to, že není totožná. Tohohle totiž chcete. A do interakce s ním jste při nejmenším dobrovolně vstoupila a co se dělo potom… to už právě záleží na tom, jestli jste ho chtěla nebo chtít začala někdy v průběhu věci, jelikož Kinseyho zpráva nás informuje o tom, že každá žena ze sta má násilné fantazie.

Profesionál jedná. Profesionál se neptá. Facky se nebojí a o jednu si koleduje. Je jasnozřivý a ví přesně, co má kdy udělat.

Máte to těžké, chlapi.

Karty na stůl

Někdy je však situace natolik křehká, že se profesionál odhodlá  k gentlemanskému tahu a vyloží svoje karty na stůl. Musí je ovšem vyložit tak, abyste se neurazila a aby se ve finále obchodního jednání dobře prodal.

Dobře funguje třeba okatě se rozčílit, že ho podezříváte z nekalého jednání. Urazila jste jeho čest!

Nebo se k nekalému jednání přiznat a tím se ukázat jako čestný chlap. Můj osudový muž Štefan mne sbalil na to, že

„Jsem odporný bigamista, už jsem se sebou přestal bojovat, žiju takhle dvacet let v kuse, a tudíž jsem bigamista ODBORNÍK, budeš ve skvělých rukou, pro svoji starou bych umřel a nikdy ji neopustím a hledám dlouhodobý vztah. Se svou poslední milenkou jsem byl deset let.“

Kongenialita tohoto přístupu ukazuje, že muž může mít všechno, co chce, když to umí dobře hrát. A ne náhodou profesionál ze všech nejspíše mívá ženy dvě (nebo více). Je to vlastně pokročilý postup „na Woodyho Allena:“

Jsem zmetek. Ale podívej se, jak je ten zmetek citlivý a upřímný.

A my ženy prostě chceme něžného barbara a kladného záporáka.

Frontální útok

Štefan měl kamaráda. Mnoho kamarádů. Byli jeden horší, jak druhý. Jeden z nich, budeme mu říkat Kamil, podle očitých svědectví svedl tucty vdaných žen na jednoduchou repliku – jednu ze tří:

„Udělám ti dítě.“

„Vezmu Tě do hotelu Sen.“

„Skoncuj s rodinou, začni sis hrdinou!“

Svět chce být klamán. Jedna náctiletá se kvůli němu prý pověsila, a spoustu paniček mělo pocit, že vyhrály v loterii.

Svět je kruté místo.

Profesionál, varianta B)

Tento muž vás bude přijímat s něčím, co je projev krajního podivínství, se kterým byste všude jinde (alespoň si to myslíte) těžko prošla. Profesionál vám to bude připomínat, abyste si uvědomovala, jak jste šťastná, že ho máte.

„To jsou runy? (Krev? Popel?)“

– obvyklý projev angažované tolerantní lásky, když mne odněkud někde vyzvedává a prohlédne si mne

Chcete pět koček? Máte je mít. Chcete obsadit dílnu a v ní nějaké nesmysly vyrábět? Pomůže vám. Postaví vám čarodějnický oltář a bude vozit vaši tříčlennou kapelu, která se věnuje zpěvu indických manter.

Po čase začnete silně uvědomovat, že vaše šance, že byste znova našla někoho, kdo by vás miloval s vašima pěti kočkama, kapelou a neskutečným záborem sto metrů čtverečních v baráku je… mizivá.

Osvícený manžel

Muž-profesionál může zajít tak daleko, že vám bude tolerovat milence a různé zálety, jelikož moc dobře ví, že se domů budete vždy vracet s pocitem dluhu a budete mít potřebu mu to vykompenzovat.

A navíc, nebude muset s váma dělat všechny ty divné věci.

Ideální muž totiž nemusí všechny vaše tužby uspokojovat, stačí, když vám bude vytvářet prostor k jejich naplnění.

Král Oidipús

Tato strategie je mimořádná v tom, že se na ni úplně samy balí dívky o generaci mladší, než jste vy. Mnoho mužů na ni nedá dopustit. Muž-otec se chová ochranitelsky. Nakrmí vás, uvaří. Odveze. Záplava lásky a dobra je zdrcující, a vnitřní dítě ve vás řve a chce se nechat. Klidně ošukat. Muž-otec totiž chce vaše dobro, děsně vás podporuje, smýšlí osvíceně. Je to otec, kterého jste nikdy neměla.

Jediný problém této strategie vztahu je, že je z podstaty incestní, a nikdo přesně neví, co se stane, až vás muž „vychová“ nebo když přestanete chtít být jeho „dcera“. Ale někteří muži si na tomhle tak sviští, že ze zachraňování lolit udělali malou živnost – posvátnou povinnost. Sbalit takového muže je jednoduché.

Stačí být bezprizorní lolita. Přijdou sami. Odzkoušeno.

Profesionální fotr

Strategie otec B) se uplaťnuje vůči vašim dětem, což je slabé místo každé ženy.

Když se  vaše děti začnou ptát,

„Kdy přijede Jardaaa?“

jste v prdeli.

Profesionálové z CI5

Zkušení muž se shodují, že většina profesionálně vedených útoků zahrnuje překročení vlastní komfortní zóny a odvahu udělat něco. Něco nestydatého, za co ji můžete schytat. Bohužel pro drzé trapáky, je potřeba taky udělat to správně a ve správný čas, kdy už je žena nakousnutá. Nezbytný předpoklad úspěchu muže je tudíž schopnost se ovládat. Muž, který dává najevo, že se neovládá, ukazuje slabost, a hodí se jen k tomu, aby byl zostuzen, popřípadě využit a zotročen. Je to krutá hra!

Muž profesionál se tedy snaží dostat do situace, kdy se přestane ovládat žena. Tam by každý balič být chtěl, ale jak jsme ji již řekli na příkladu malíře a fotografa, většinou to nedá, protože vám vyzvoní všechny své masturbační fantazie způsobem, na který nejste zvědavá, v nejméně vhodnou chvíli (například rovnou, na místo pozdravu).

Úspěch ve svádění žen vyžaduje rafinovanost, odvahu a trpělivost, což jsou vlastnosti, za které se blbě hledá substituce.

Ostatně žena si chce vybrat nejlepšího samečka, se kterým bude mít nejlepší sex nebo nejlepší život. Jen těžko si vybere zmrda, pokud je dostatečně trpělivá a dost se ovládá (ha!). Samička musí také vyhodnotit všechny nalhané informace (o umírajících ženách a zachráněných pejskách) ve světle toho, jak se muž chová. A do té doby mu nedat!

Je to nerovný boj přírody a přirozenosti proti silám rozumu a Světla. Přirozenost musí vyhrát, ale ne za cenu, aby si rozum šel na chvíli dát čouda. Teda, může, ale jak říkal jeden rozený svůdce…

„…neměl by se nadobro vodpakovat s hippies na Jamajku.“

Chvilková nepříčetnost je nutná, a je povolená.

Způsoby, jak dovést ženu k nepříčetnosti mají jeden jediný společný jmenovatel: musí chtít stále víc a musí vás chtít moc, natolik, abyste ji v určité chvíli mohli (obrazně řečeno) klofnout a odnést. Žena totiž jako kořist muži podléhá. Je to pointa celého balení. (A komu se nelíbí moje heterosexistické povídánky, nechť se přihlásí na genderový seminář u nějaké neziskovky a zkusí balit tam.)

Je jenom jedna oblast, kam by muž měl napřít veškerou svoji snahu a pozornost, a to:

Vyzvědět všechny ženiny strachy, touhy, sny, citové a sexuální fantazie

a pak je naplnit. Nebo vytvořit příslib jejich naplnění.

Jeden z nejúspěšnějších mužů, které jsem takhle potkala, byl nikoliv překvapivě farář. Druhý chtěl být farářem. Třetí byl údajně knězem vlastního kultu Bafometa.

Způsob, jak to z ní dostat, je daleko méně složitý, než se většina neúspěšných lovců domnívá. Stačí se o ni upřímně zajímat. Vytáhněte z ní její úchylky a fetiše a jste finalisté. Ne vaše chápete?

Vaše masturbační fantazie ženu nezajímaj.

Zajímá ji, jak ve vašich snech figuruje ona. Žena chce být oslavována, uctívána a cítit se výjimečná.

Předstírání společných zájmů nefunguje, můžete raději rovnou přiznat, že vaším zájmem je ona.

Dostáváme se k tomu, že dobře sbalená žena chce víc. (A vy ji můžete klidně nechat čekat, pokud ji chcete přivést do varu a do nepříčetna.) Pakliže nedokážete v ženě vzbudit představu, že toho umíte a víte daleko víc, než ona a že jí něco zajímavého můžete ukázat, jste v pytli.

Už chápete, proč Kamilovi fungovalo „vezmu tě do hotelu Sen?“

Ano, dětské hry jsou toho předvojem, když ukážeš tvoje, ukážu ti svoje, bohužel ve třiceti už péro viděla, takže tohle nezabere.

Nemá smysl chtít po čarodějnici, aby vám ukazovala nějaký rituál. Kdyby chtěla, už vás na tento háček ulovila sama.

Správný přístup:

Začněte naznačovat, že ji vezmete na tajnou satanistickou orgii / tantrické zasvěcení / mohli byste spolu provést určitý rituál…

To třetí se mi jednou stalo a dotyčný si tím vysloužil můj celoživotní obdiv. Musíte být velice sebejistí, abyste v rouše nebeském dělali rituály s někým, koho jste právě poznali a moc jste to s ním neprobrali. Nehledě na to, že většina lidí má strach dělat podobné rituály byť jen sami v soukromí, natožpak s babou, se kterou se právě seznámili – nazí k tomu, když pekáč buchet není zrovna vaší devízou…

Nebude to schůdné? Tak na čarodějnici prostě zapomeňte a zkuste to jinak!

Sakra už. Ženy si mezi sebou často stěžují, jak je zoufalé a trapné, když si je muži zařadí do určitých škatulek podle toho mála, co vědí, a často střílí mimo. (Opakování: Chcete-li ji dostat, je jediná věc, která by vás měla zajímat, a to jsou její tajné sny a přání.) Každá žena má něco jako image, bohužel muži často mylně vyhodnocují, co se za škatulkou skrývá.

Například každá psychoterapeutka touží po tom být zprzněna. Nechce si s vámi vyměňovat odborné knihy!

Ale s učitelkou byste tuhle chybu neudělali, že ne?

Tak není překvapivé, že jeden drahý koučink program začíná u toho, že odborní marketéři ženě sestavují nejvhodnější image, aby se správně prezentovala a přitáhla tak správný druh, ehm… zákazníka? (Už jsem si ho taky najala. Bude to dobrý. Určitě dokáže tu pohromu zastavit. )

Co mne dostalo dál, kromě bigamisty, faráře a černokněžníka? Začínáme zde vidět, že na úsloví „vrána k vráně sedá“ bude jádro pravdy… Má-li být žena-kořist pokořená, musí vždycky být muž ochoten zajít dál, ven ze své komfortní ženy, a dokázat, že je odvážnější než žena.

Technika profesionála musí být vždycky o řád drzejší, zvrhlejší a otřesnější, než na kolik vypadá, že by unesla situace a daná žena.

Ideální je, když porazíte nějaké ty posvátné krávy a sami narazíte na limit, který žena ještě nezbourala nebo jej zatím zbořit nechce, a navnadíte ji tím pádem na to, že s vámi třeba může. Jeden z mých osudových mužů například v restauraci na večeři naznačil smrtelně vážně, co by tu se mnou udělal.

Tady? Teď?

Bylo mi na omdlení. Dívala jsem se na něj a z jeho výrazu bylo zjevné, že to myslí smrtelně vážně.

Kdo s koho.

Rozhodla jsem se nepokoušet ho dál a v jeho prospěch abdikovat.

Nakonec, nechat se vyhodit z jedné restaurace kvůli dobré babě je fair play?

Rytíř lásky musí dokázat, že bude trpět kvůli vám, bude vás chrabře zachraňovat, nebojí se ničeho a tak. Musí reprezentovat odvahu troufnout si na všechno, na co vy jste si nikdy netroufla.

Štefan tohle demonstroval tím, že na večírku před námi všemu vyprstit babu. Slyšela jsem, jak ječí, tak jsem se šla podívat. Seznámili jsme se.

Reklama, přátelé?

Důkaz místo slibů!

Ok, možná ne každá žena je jako já, nepotřebuje dokazovat, že jste zvrhlejší, děsnější a máte víc odvahy – ale pokud chcete sbalit ženu, která je děsná a zvrhlá, nemáte asi jinou možnost.

To jediné, co žena ve skutečnosti potřebuje, je věrohodná záminka, aby se nemusela cítit jako kurva. Protože vy na to máte. Máte převahu. Protože vy jste ji svedl. Už chápete?

Jak vám muž dá najevo, že je partie pro vás? Ve chvíli, kdy se vám zdá, že jste s ním právě překročila všechny své zábrany – což jsem na jednom prvním rande udělala – dejte jí najevo, že byste šli dál. (A to je jediná scéna, kterou jsem tam nenapsala.) Musíte si vždycky něco nechat – něco, drobné překvapení, něco navíc.

Takové jsou pravidla heterosexu.

Když žena vynese svrška, chlap musí vynést eso.

Žena musí abdikovat.

Na profesionály!

V posledním díle si přiblížíme balicí techniky, které by snad ani neměly fungovat, ale zafungovaly a situace, které se nikdy neměly stát.

Bílá extáze

Tenhle esej by mohl být o drogách, ale není.

Je o tom, jak jsem se uprostřed noci potkala znovu s něčím, co přinesl zcela nečekaně vánoční úplněk.

V hlavě mi zní kousky zakázané melodie od Lucie „…ho sjíždějí / na saních / o vánocích.“

Kohože, vlastně?

Boha.

Dnes v noci jsem se sjela bohem. Přišel v podobě zářivého deště, který nám popisovali ve Starých řeckých bájích a pověstech, jak napadal do dívčí komnaty, a desetinásobného orgasmu.

Vím, co vím, a tak už vím, že dnes v noci nebudu spát. Můžu stejně dobře přepsat, co tu mám. Někdy jsou tak prchavé, tak lačné prohnat se váma a uniknout, tyhle druhy zážitků, že jsem vděčná, že zase můžu psát.

Existuje dvojí odpověď na otázku, co jsi dostala k vánocům.

  1. Nedostala jsem nic. Respektive každý dárek byl ještě o něco víc mimo, než ty ostatní a –
  2. Dostala jsem něco – Něco Úžasného, o čem bezpečně nevím, co to vlastně je, a v tom je to právě úžasné.

Jako na milost boží čekám na Něco Shůry, co by mi zase přidalo vůli dejchat a víru v nějaký vyšší princip, který mne následuje, ať už dělám cokoliv.

„Kukuřičná kaše se nevobjednává. Ta prostě příde,“ zašveholila s jižanským přízvukem dívka, aniž by dala najevo podiv nad otázkou přespolního muže, který v motorestu obědval. Nemohla tušit, že dotyčný je slavný pastor na cestách, a právě mu způsobila celoživotní průlom ve výkladu teologického pojmu Boží milost. Dal si párek s vajíčkem. Na místo toho přišla kukuřičná kaše, vajíčko a párek. Kaše byla zdarma. Zjevně má v těchto krajích své nezaměnitelné postavení jako příloha ke všemu a všude. Ale on to nevěděl. Bylo to samozřejmé a docela obyčejné, ale přišlo to nenadále shůry. Nezaslouženě a tak říkajíc proti jeho vůli. Boží milost!“

Večer nezačal příliš nadějně. Fotograf, zjevně zpruzený z toho, co musí snášet, měl náladu akorát tak na to mne za moje chování potrestat, což jsem uvítala jako manu nebeskou a chutnala mi tolik, že jsem se ani neudělala. Poté, co si žena odbude své nejnižší pudy v tě nejsprostších polohách, jaké dokáže svým tělem zaujmout, nastává utěšená žeň orgasmů číslo 2, 3 a 4, přičemž pátý je vždy poslední a při něm dostává pocit, že to konečně začala mít zase v hlavě v pořádku.

Potřebovala jsem se vyřvat a to se mi výtečně poštěstilo. Muž vypadá spokojeně. Alespoň nemůže tvrdit, že jsem ho buzerovala jen tak pro nic za nic. Počítat sex je rekordně trapný, ale nemůžu si pomoci, protože racionální mozek si věci prostě počítá. Nic jiného neumí, je na to stavěnej.

Takže když odpočítává šestý a sedmý orgasmus objevuje se síla a pocit jakéhosi štěstí, že přesto, že to všeobecně vypadá, že svět se v prdel obrací, já ještě nejsem ztracená. Vývoj nemusí jít odnikud nikam, nebo rovnou do řitě zpátky. Mohl by třeba pokračovat. Ještě do míst, kam jsem nikdy nebyla. Nebo kamsi zpět, do krajiny mládí a dětství. Šest. Sedm. Tedy… to už jsem dlouho neměla. Řadu let, možná. Moje tělo toho už nikdy nebylo schopné a tak jsem takový počet orgasmů odvelela do říše pohádek a zaklapla bichli cedulkou „Už mi není halt šestnáct a nikdy nebude.“ Přijala jsem to.

Mýlila jsem se. Byl to právě tenhle pocitu údivu, který probíhal hlavou, zatímco se to dělo a nejlepší, co jsem si v tu chvíli uměla představit bylo, že to tak bude. Prostě, vrátím se někam, kde už jsem jednou byla. Omládnu. Snad. Nebyla jsem připravená na to, co se dělo dál.

Pocit, že už to mám zas v pořádku v hlavě, který tak dobře znám, zasmáli jsme se mu společně – a od srdce, docela.  Když přišel šestý orgasmus, rozlila se všude kolem mne zvláštní harmonie, pevná realita, která jako kdyby říkala: „Právě jsi vystoupala na stupeň, kde se nacházíš v harmonii se vším. Přestala jsi stát sama sobě v cestě.“ Bylo to příjemný. Nečekaný. Neměla jsem tušení, že se takových stavů dosahuje orgasmem… ačkoliv… už minimálně jednou jsem se takto do prozření dostala.

Odešel z ložnice, protože už nečekal, že bych poté, co jsem zahlásila, že mám zase prázdno v hlavě, ještě něco provozovala. Ostatně, na to ten sex máme, abychom si vyluftovali mozek, ne?

Muselo ho proto velmi překvapit, když jsem křičela dál, a to tak nahlas, že mne uslyšel z vedlejšího pokoje, kam se přes dvě stěny odebrat spát. Nespíme spolu. Ani jeden z nás by se nevyspal.

„Musel jsem tě zkontrolovat, jestli nekřičíš z nočních můr,“ říká.

„Osm,“ šeptám na vysvětlenou.

„No to bude můj milý deníčku…“ směje se a nechává mne konat. Snad je to orgasmická vlna, o které mi říkali na tantře. Najednou to jde rychle. Snadno. Tělo přesně ví, co dělá. Nevyčerpává se jako vždycky, ale přidává palivo. Budíme se nikoliv do spánku, ale do bdělosti, mluví na mne vnitřní hlas.

Jakmile napočítám do deseti, začíná se mi tělem přelévat zvláštní energie, doleva, doprava, jako stříbrný nektar, který si v pohárech přelévá nahá žena na tarotové kartě Hvězda. Jedenáct. Dvanáct. Když jsem konečně přestala, mám pocit, že mne něco nadnáší.

Létám.

Mám pocit, že svítá.

Déja vú. 

Tehdy před čtyřmi lety v Roxy.

Times have changed and times are strange
Here I come, but I ain’t the same

– Ozzy Osbourne

Bílá extáze. Nebylo to ničím, co mi někdo hodil do pití a nic jsem ten večer neužila. Ve skutečnosti to bylo ještě před tím, než jsem se ve svých pětadvaceti letech poprvé opila a zahulila trávu. Nikdo, komu jsem o svém zážitku vyprávěla, mi ho nevěřil. Ani to, že jsem ještě nehulila, ostatně… Já jsem přesto věděla, že jsem Něco prožila, a to Něco jsem si nezvládla klasifikovat. Jelikož jsem takových zážitků, které se vzpíraly klasifikaci, měla víc než dost a mysl stejně všechno, co nezvládne zatřídit, vytěsní, tak jsem ho vytěsnila. Stav bílé extáze, jak jsem ji pro sebe nazvala, která přišla bez pozvání. S jediným rozdílem – tehdy jsem počítala hodiny tance. Jedna vydala za dva orgasmy, když už se nám sem zas vkrádá ta matematika. Zatímco ostatní odpadávali a i já sama jsem čekala, že musím být na kraji sil, začalo se dít to samé: na místo, aby se moje tělo vyčerpávalo, začalo… přečerpávat. Něco – nějak. Možná je to popsané kdesi v tajemném taoistickém svitku o dosahování elixíru nesmrtelnosti, ale já ho tehdy ani teď nečetla a neviděla. Dostala jsem se na práh Tajemství, ale jako by v tom byl čert, i tentokrát jsem přišla nepozvána.

Když odbyla druhá hodina raní, protancovala jsem se tehdy do bílé extáze. Nejdříve se mi zdálo, že moje končetiny začínají těžknout, a pak, že je neovládám. Jako by je na místo mne ovládala nějaká jiná, geniální síla, které jsem mohla důvěřovat. V jeden okamžik se objevil naprosto markantní pocit, který nedokážu popsat jinak, než jak jsem fyzicky cítila, že moje tělo mládne o šest let. Nemám ponětí, proč tehdy a proč právě šest. Ale dokážu si představit, že kdybych je tehdy nenabrala, možná bych tu ani dneska nebyla…

Ohlušující pocit světla a jasu. Bílá extáze je stav tělesného Světla, které proniká vašimi buňkami a maže přitom vnímanou hranici mezi buňkama mysli a buňkami těla.

Snad je to ono Světlo, o němž hovoří spiritisté. Inner Light, kterým se zaštiťovali kvakeři. Rozhodně bylo reálné, na rozdíl od všech ostatních světel, které jsem v životě poznala. To byly jenom bludičky. Trvalo to několik hodin. Dál bych tancovala, ale dostala jsem strach. Zaplavilo to celou moji hlavu a já jsem po pravdě nevěděla, co teď bude, jestli vystoupím z těla, nebo jestli třeba neumřu. Přirozeně by mi nevadilo umřít, v tom stavu světelné blaženosti, ve kterém jsem se nacházela, ale přišlo mi to jaksi nezodpovědné vůči všem lidem, kterým bych těžko vysvětlovala, proč mladá holka umřela ve čtyři ráno ležící jen tak v posteli. Tak jsem jenom ležela a čekala, až to přejde, a další den ve dvě jela na snídani. Afterparty byla klidná, k ránu začlo pršet.

Čtyři roky to jsou. Na střeše podkroví se začal ozývat zvuk podobný dešti, když jsem poděkovala v duchu tajemné síle, která mi s vánočním úplňkem přecijen něco přinesla – dárek. Docela. Teď už jsem si jistá. Drobná pochybnost, jestli mi tehdy přecijen někdo nedal něco do pití, zmizela. Vím, že je skutečná.

Bílá extáze, v níž veprostřed noci svítá. Když vypluješ hlad hladinu svojí mysli a nad hlavou máš najednou jen svěží vítr a vesmír.

Kdo ví, kdy mne zase potká.

Je to tak dlouho.

 

 

Pondělí

Tři je špatné číslo na vztah, ale docela dobré do postele.

Pondělí je den, kdy chodím na tantru. Když jsem se na kurz přihlásila, pousmála jsem se nad tím. Sama pro sebe. Tady totiž nikdo neví, že v pondělí chodívali naši předkové na rozcestí řešit tam různé záležitosti se silami, které nebylo radno za denního světla vzývat. Pondělí se vždycky nacházelo v hájemství Luny a proto nejspíš později v křesťanských dobách proslulo jako „satanský den“. Jak příhodné. (Pokračování textu…)

Sto podob tantry

Je pondělí. Den, který naši předkové zlořečili jako satanský, protože se chodilo na rozcestí dělat věci, o kterých by dobrý křesťan neměl ani tušit. Když letos vyšel kurz tantrických večerů na pondělky, zdálo se to být příhodné. První tři setkání jsem prožila „tak nějak“, až dneska se vracím domů a byť by hlava chtěla jít spát, tak mne naléhavě omračuje vůně pánského parfému, která na mně ulpěla, hezky posazená do směsi dalších tělesných pachů, které naberete, když vaše představa duchovního rozvoje zahrnuje něco takhle fyzického. (Pokračování textu…)