Už není potřeba ji zachránit

Nora je se sebou spokojená, Petr Jedinák, 2016

Nora je se sebou spokojená, Petr Jedinák, 2016

Dnes ráno jsem měla klientku.

Věk: šestatřicet. Rakovina děložního čípku, několik let stabilní, sledovaná. Po umělém potratu před šesti lety pak následovaly ještě dva spontánní. Nadváha: asi třicet kilo. Astma. Ekzém.

Poslední kontakt: před šesti lety. Bleskově nalistuji v paměti souvislost: potrat před šesti lety. Ano, tehdy jsem ji viděla naposled. Poslala mi zprávu. Měla to s idiotem, co se nachomýt´ někde, potkali se v baru. Pamatuji si to, protože mi tehdy napsala hned, když se probudila na klinice poté. Napsala mi:

„Všechno je špatně.“

Byla jsem si skoro jistá, že poté, co všechno bylo špatně už věci můžou být jen lepší.

Mýlila jsem se.

Byla jsem neprofesionálně v šoku, když mi řekla, že s tím chlapem se dala dohromady a strávila šest let. Pokud se dobře pamatuju, tak jí tehdy napsal, ať si to vyřeší s doktorem, že s tím nechce nic mít.

Pak jsem jí dvě hodiny v kuse opakovala všechny detaily o tom, jak ji zneužívá, které mi sama vykládala, a dávala je do souvislosti s jejím zdravotním stavem, který se konstantně zhoršuje.

Pustila jsem si v duchu záznam a začala jí ho vyprávět. Příběh jejího vlastního života, který nevidí.

Protože to je to, co ve skutečnosti dělám: vyprávím lidem jejich vlastní příběhy.

Možná to má, co do činění s tím, že můj příběh už byl skoro odvyprávěn a už k němu není, co dodat.

Měla jsem za to, že spláchnout kvůli chlapovi dítě do kanálu je to nejhorší, co vám chlap může udělat.

Mýlila jsem se. Dala si to s ním ještě dvakrát.

V tu chvíli mi bylo jasné, že se dívám seshora na sebe sama, kdyby mne můj potrat neprobral. Pohled na sebe sama skrze příběhy cizích starších žen mi umožňuje něco vidět.

Je to pohled na potenciální varianty sebe sama v budoucnosti.

Je to jako experimentální laboratoř.

…laboratoř toho, jak nesmím dopadnout.

Byt ve slušné čtvrti, hypotéka a ve čtyřech pokojích jen já a kočka, jako jediný svědek mého zbytečného života.

Blíží se další svátky.

Další vánoce strávím sama, špehováním po internetu, trápením se a konspirováním o svém zadaném milenci. Nora v čase T mínus 2 roky, slečna Marie v čase T+6 let.

„Můžete časem zjistit, že vás to vyčerpává,“ konstatovala jsem.

„Máte nevyřešené vnitřní dilema,“ pokračuji.

„Děláte něco jiného, než říkáte. Když tolik chcete do Ameriky, proč se nezvednete a neodjedete? Říkáte, že si nedokážete představit žít tady, ale přitom jste si tady pořídila byt na hypotéku a kočku, což jsou závazky.“

Pak se rozhodnu k velkolepému útoku na svoje alter ego:

„Bojíte se ztráty svobody. Útisku ve vztahu. Máte strach z rutiny. A z nudy. Já vám rozumím. Nechcete chodit do práce a domů. Žít obyčejnej život. Ale tenhle způsob života vás zabije. Žijete ve fantaziích. Žijete jeho příslibama. Přece musí existovat třetí cesta mezi tím, co vnímáte, že nechcete, a tímhle druhem vztahů, kde dostáváte daleko méně, než si zasloužíte.“

Pak jsem jí zopakovala historku o tom, jak potratila, protože ji nechal tahat těžký náklad v letním horku samotnou přes celé město.

Byla to malá motorka, dárek od ní pro něj.

„Jste k sobě velice krutá. Je mi smutno z toho, že se tolik zajímáte o potřeby ostatních, a přitom nevnímáte signály vlastního těla.“

Pak jsem pronesla sokratickou řeč:

„S tím předchozím chlapem vám šlo o peníze. S tím současným o zdraví. O vaše dítě, o které jste přišla. O co myslíte, že půjde příště?“

Jeden z významů slov malá smrt: něco co vás nezabije, ještě. Ale časem to přijde zaručeně.

Na záplatování duší jsem se dala, abych se zachránila.

Žádný jiný důvod, když se nad tím poctivě zamyslíte, proč by to někdo měl dělat.

„Až se přestanete snažit zachraňovat svoji minulost, budete zachráněná,“ řekla mi před lety moje guru, která se sama nezachránila. Nejspíš ještě pořád sedí v podkroví na té příšerné poliklinice a když se neovládá, řve do telefonu na člověka co jí dělá peklo ze života. Nikdy jsem nezjistila, jestli je to syn nebo manžel, a v posledku to asi bylo jedno…

Protože já to dokázala. Už to dělat nepotřebuju dělat. Za deset let mne v pomáhajících profesích nikdo nenajde, divila bych se, kdyby jo.

Dělám to pro zisk, normálně. Stal se ze mne profesionál. A něco podobného se stalo i s mým psaním. Začalo se to dít někdy letos v létě.

Už to nebylo potřeba.

Nebylo to potřeba, jako další zničující romance, kterou se moje klientka snaží zaplácnout svůj panický strach z toho, že jí pohltí nudný život.

Už není nutné ji zachránit, protože jsem zachránila sebe.

Do tabulky jsem si zapsala: prognóza – teď nebo nikdy, což je můj optimistický způsob, jak říct, že se vždycky může stát zázrak.

7 komentářů u „Už není potřeba ji zachránit

  1. Lidi nejen , že mají nárok na lásku a svobodu a to ostatní….Oni mají hlavně právo na utrpení a sebezničení. Oni potřebují pár životů protrpět, bez možnosti se zachránit…protože to neustále odmítají…pomoc.
    A tak jsem pomohla hlavně sobě. Tyhle ty případy nechávám v jejich blátě a s láskou je nechávám utopit…Miluji sebe. Je….jako hypotetické minulé já, které si vybralo temno.

  2. Nejvíc tě na těchto řádcích zrazuje „konečnost“ toho, že už víš, jak na to, dokázalas to skoro sama, a chybí ti tam Bůh. Mně tam prostě chybí Bůh, protože bez něj bych byl dost v prdeli.

      • A já myslil, žes žena. Tudíž v jakékoliv tradici skončíš jako stará čarodějnice, nebo matka a v tom šťastnějším případě i jako babička od vnoučat.

        Z toho se totiž nevykecáš, Bůh nebůh.

        (maskulijní věštecký můj postoj, jistě, popiš třeba jinou vizi svou!)

        • Což není v žádném případě adekvátní reakce na tzento tvůj konkrétní článek. Ber to, prosím, globálně, koplexně. Tebe „znám“ jen z doslechu a drbů z alma mater (třešnička na dortu) a pak zde. Snažím se jen zrcadlit lidem cosi… cosi svého…

          Přeji vše nejlepší do nového roku, ať se splní tvá vlastní přání!

  3. Nepadly hlavní otázky: „Proč jste přišla? Co s tím uděláte?“… vše ostatní bylo neprofesionální ztrátou času. To, že je člověk odměněn z něho profesionála nečiní. Pak si stěžuje na klienta. „Strašný ty lidi, vůbec neposlouchaj, co jim řikám.“ 🙂

    • Vy budete, podle projevu soudě, zřejmě nějaký kouč. Určitě si to nebudete brát k srdci, když vám řeknu, že s takovýma frázema o profesionalitě můžete táhnout do řitě.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *