„Člověk už neví, čemu věřit. Viděla jsem dveře s nápisem MUŽI a za nima byl jen záchod.

z klasických vtipů o blondýně

Seděly jsme v ženském kruhu a rozebíraly svůj rodinný status. Ta nejhezčí z nás je aktuálně sama.

„Jak může bejt tak hezká holka sama?“ prohlásila jedna z méně zkušených a spustila tím salvu.

„No to nemyslíš vážně!“ pravila dotyčná. „Bejt hezká není vůbec žádná výhra.“ Vysoká, kozatá zrzka o tom musí něco vědět.

„Jak to?“ nevěří jí ta méně šťastná.

„No, především,“ pravila zrzavá, „tě chce spousta chlapů – ale který ty nechceš.“

„Chlap, kterej se ti líbí je třeba jeden z deseti,“ převádím situaci na matematickou úlohu. „Nebo jeden ze dvaceti.“

„A co ti zbylí?“

„Ty se tě snažej sbalit.“

„A na co třeba?“

Podívaly jsme se na sebe a starší a zkušenější se ujala výkladu.

DÍL PRVNÍ: AMATÉŘI

Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák

Nora ve vaně, foto: Petr Jedinák

Bazální přístup: vyhozená udička

Jsem si poměrně jistá, že hláškama

„Ahoj. Jak se máš?“

případně

„Hezký večer.“

eventuálně ještě

„Nepotkali jsme se už někde?“

žádná velká láska nikdy nezačala. Muž, který je používá, se svojí technikou blíží letákům z Lidlu. Pakliže rozdá 1 000 a 2 % z oslovených se chytí, tak to máte, kurva 20 bab. 

A to už se vyplatí. Kvantitativní lovec jinou strategii nezná, a jeho rozlišující kritérium proto bývá „má ji – nemá.“

Nahodilou obětí mužské kreativity ve stylu „Ahoj, jak se máš?“ se může stát libovolná žena, tj. o ní platí že ji má, a bylo by od ní tragickým omylem si myslet, že je tomu jinak. Žena, která se jak hladová takové udičky chytá, jich nedostává každý den patnáct, takže typicky není příliš atraktivní nebo sebevědomá.

Ba dokonce by mohla být i trochu zoufalá. A zoufalá žena je typickým úlovkem kvantitativního lovce, který jí tím, že o ni vůbec projevil zájem, složil poklonu století.

Udička přímo z poklopce vyhozená

V době dnešních technologických pokroků, které umožňují takových udiček rozeslat 20, 50 nebo 200 najednou bez námahy a „rizika odmítnutí“ se žena může setkat i s udičkou, která vypadá přímočaře:

„Hezký večer, nechtěla by ses dnes u mne zahřát?“

eventuálně

„Potřeboval bych doma uklidit a trochu rozehřát!“

případně

„Ve středu jsem ve (Tvém městě) a budu mít volný pokoj…“

OK, v posledním případě je nutné vyfiltrovat jen obyvatelky daného města.

Pravidelně takové nabídky dostávám od všemožných cestujících cizinců.

Escort service

Inteligentní žena se nabídkám od arabských princů směje, jelikož ví, kolik by zaplatili za eskort. A v tom je bohužel celá tragédie těchto přístupů k balení: často jen nepatrně zakrývají záměr muže zadarmo si zašukat. Což je v přímém rozporu s ženinou evoluční strategií, kterou moje ruská manikérka charakterizovala slovy

Chlap si musí uvědomit, že minda není zadarmo!

Přístup duchaplný, nezáměrně vtipný

Možná ještě o něco horší, než internetové nájezdy vikingů jsou pokusy o duchaplné oslovení konkrétní ženy, vykonstruované na bázi toho, že si o vás něco málo zjistil.

„Půvabná polyamorko“

(Ponorko, co?)

Lichotky a komplimenty

Fungují daleko lépe, přestože jsou v podstatě úplně stejně debilní. Minimálně vám muž zavdává jakousi záminku pro vlastní fantazii a jak se dočteme dále, s výmluvností u žen daleko dojdeš.

Chlap, který umí dobře lichotit, to může dotáhnout až na profesionála.

Číst v ní jako v knize

Předstíraný zájem o něco, o co se muž domnívá, že zajímá vás, často mylně, což je úsměvné zejména v situaci, kdy o tom nic neví.

„Víš, chtěl bych založit čarodějnický coven.“

Kontext: den před tím jsem se prošla jsem se na baru pokleslého pražského klubu s nápadnýma punčochama. Týpek tam ten večer dělal zvukaře.

Jasně, určitě chce založit čarodějnický coven!

A Bradavická kniha balení čarodějnic mu prozradila, že nejlepším místem, kde čarodějnici poznat, bude nejspíš coven neboli sabat, protože tam se obvykle vysvléká za svitu Měsíce. Strategie, kdy se vás muž snaží zaujmout skrze vaše zájmy generuje nejrůznější trapné situace, protože, přiznejme si, žádné takové zájmy nemá, kromě zájmu sbalit vás.

Zasvětitelka

V jiné variantě trapnosti muž chce, abyste ho v něčem poučila nebo do něčeho zasvětila, což z principu fungovat nemůže, jelikož tato balicí technika je vyhrazena ženám!

Pokud jste to nevěděli. Sakra pořádky… žena chce, aby naopak muž do něčeho zasvěcoval ji, aby měla pocit, že díky němu dostává přístup k čemusi exkluzivnímu, a ne naopak. Žena, která se na tuto udičku chytá, je buď zoufalá, nebo dezorientovaná a nebo sufražetka.

Této strategie by se muži měli zbavit.

Když předsedkyně našeho ženského kroužku domluvila, se závěrečnou tečkou zůstalo ve vzduchu viset varování. Nastalé ticho nakonec přeruší jedna z nás, které právě něco došrotovalo v hlavě. „Všimly jste si, že holka si vždycky vybere míň hezkou kamarádku, aby od ní neodváděla pozornost, když jde někam ven?“

„No to je fakt!“ ozve se šrumot v dámském kolektivu.

„A to já nejradši chodím ven s modelkama,“ prohlásila ostravačka.

„A proč?“ diví se pražská.

„Protože se všichni debilové sesypou na ně a mě pak stačí si počkat na normální kluky.“

„Baník – Sparta, jedna – nula,“ přiznávám seveřance zase jednou výhru.

Doslov za prvním dílem

Žena, která se tyto pasti chytá, je naivní jako moje patnáctileté já, které se možná až do dvaceti domnívalo, že když se nějaký muž ptá, jak se má, tak proto, že ho to opravdu zajímá a teprve v pětadvaceti jí došlo jak to je ve skutečnosti se všemi adepty čarodějnictví.

Problém s amatérskými přístupy přirozeně spočívá v tom, že (moc) nefungujou, pokud nejste mimořádě vytrvalí, nebo méně nároční.

Proto část mužů odpozorovala další, více efektivní strategie. V příštím díle si povíme o přístupech, které k balení zaujímají tradicionalisté.